Politika se dělá slovy, která se nakonec vždy mění v činy. A přesto nebo právě proto platí, že slovy by politik měl šetřit jako šafránem. Ne snad, že by s občany, kteří mu svěřili vládu, neměl veřejně či přes média mluvit, ale oficiálních vystoupení, odvážných sdělení by mělo být poskrovnu, aby se výjimečnost neproměnila v běžnost, slavnost v každodennost symbolické sídla řeči v banalitu. Takže vážný projev nakonec nikdo moc neposlouchá a stává se předmětem vtipů a politicky motivovaného mediálního cupování. Řeč premiéra Petra Fialy pronesená na druhý svátek vánoční, tedy na svatého Štěpána, byla jistě uměřená a maximálně citlivá vzhledem k hrůzným předvánočním událostem na pražské Filozofické fakultě. Přesto se zdálo, jakoby vše, co premiér říká, už bylo vysloveno dříve a nepotřebuje opakování. Především pak vyprávění o hrdinném překonání inflační a energetické krize. Snad s jedinou výjimkou, totiž že vánoční symbolika narození Ježíška dává naději, že vše se brzy v dobré obrátí, že snad už brzy začne rok naděje. Tedy že se narodí něco nového, o co budeme společně pečovat. Protože jsme všichni společně byli s radostí u jeho zrodu. Jenže oni této velmi přímočaré, duchovně politické souvislosti se premiér Fiala nedopustil, čímž podtrhl celý nejasný dojem ze své vánoční řeči. Není-li zřejmé, čím přesně měla být, proč je vyslovována, nelze ani očekávat velkou společenskou rezonanci, nastražené uši a otevřená srdce. Bylo to vánoční poselství o naději nebo suché politické shrnutí minulých událostí s klíčovým vstřícným apelem na občany podobě něčeho, co se u politiků nevidí. Tedy poděkování za vytrvalost a trpělivost v těžkých časech. Byla to milá směs všehochuť, žádné silné tělo, na něž by byly napojeny další chuťové odstíny, a proto ve všech chutích také vystupují. Reakci na tento televizní výtvor politické rétoriky a marketingu není jasné, s čím přesně se ztotožnit, k jakému tělu se přimknout. Když už se slavnostní výroční projevy českých ústavních činitelů na přelomu roku tolik množí, neboť mluví šéf Senátu premiéra, na Nový rok opět i prezident. Nebylo by od věci, kdyby se svým zaměřením na ledě, ním či podstatou nějak navzájem lišily, jinak ztrácejí na významu, stávají se nadbytečnými a politici tak riskují, že budou většinově přeslechnuty a že dokonce vyvolávají alergickou nikoli vstřícnou reakci. Premiér Fiala mluvil na Štěpána podobně jako prezident Zeman, který tak chtěl navázat na tradici založenou Masarykem. Ani jeden přitom nepřipomenul jméno či roli prvního křesťanského mučedníka ukamenované ho Štěpána, jehož příklad víry strhl ostatní k jinému životu. I díky němu jeho blízkosti ke Kristu vznikla dějin a křesťanská proměna světa. I když se premiér Petr Fiala jako konzervativní politik a větší část jeho vlády otevřeně hlásí. Řeč Štěpánská by tedy opravdu mohla mít spíše duchovní význam Tichého prostého slova vyslovovaného směrem ke společenství, které právě o letošních vánočních svátcích bylo tak radikálně otřeseno nesmyslným násilím. O to víc, že Štěpán přináší útěchu dobré smrti. Dávat nesmyslným událostem přece jen nějaký smysl? I to je úkolem politiků, kteří v takových chvílích mluví k občanům. Snad se k němu přispět u běžných dní v novém roce naděje přece jenom doberou.