Dalo se to čekat, ale nikdo nevěřil, že se dostane protestní strana Alternativa pro Německo, která už skoro 10 let sbíral hlasy lidí nespokojených se současnou podobou německé demokracie, se v průzkumech dostala na roveň tradičně nejsilnějších německých stran. Opoziční CDU má sice ještě náskok několika %, AfD se ale srovnala s 19 % vládní SPD kancléře Olafa Scholze a je momentálně třetí nejmocnější silou v Německu. Jde samozřejmě o volební potenciál, který se musí potvrdit v celostátních volbách. Už vyrovnání síly s vládní SPD ale vyvolává v Německu paniku, zejména když AfD bývalých východních zemích Německa ve volbách bude standardně 20 %. Další posílení na spolkové úrovni by s AfD udělal silnou blokační minoritu v parlamentu. Alternativa pro Německo vznikla jako krajně pravicové seskupení lidí, kteří se staví proti migrační politice Angely Merkelové. Alternativa shromažďovala výrazné antiislámskou názory, ale i prokremelské hlasy. Lídři hnutí, které se proměnilo v politickou stranu, používali na demonstracích často putinovskému rétoriku, a to nejenom v kritickém vztahu k homosexuálům či lidem, kteří brání právo na volbu vlastní identity. A AfD do nesouhlasí s ruským prezidentem a jeho ideologie. Tom, že politika v Evropě, nejen o Německu, reprezentuje hodnotu jí úplně k západu, který se projevuje i v ekonomické krizi. AfD je nejsilnějším obráncům sociálního státu, který dá všem všechno, co potřebují, pokud budou ochotni tvrdě pracovat. A AfD je tradičně charakterizovaná jako extrémní pravice, ale své ekonomické politice připomíná tradiční socialistické myšlenky či organizaci hospodářství korporativistického státu ve stylu předválečné Itálie, kterou na svým elegantním stylem prosazuje italská premiér Cameron, jeho oblíbenkyně českého premiéra Fialy. Je příznačné, že na růst AfD v předvolební popularitě nejhlasitěji reagují právě byznysmeni a lídři velkých německých firem. Bojí se strach z AfD, kterou dlouhodobě podporuje bývalý český prezident Václav Klaus, Německu, pochopitelně pramení z historických paralel z 20. a 30. let minulého století, kdy se přes ekonomickou krizi a hyperinflaci dostali k moci nacisté. Strach z AfD je živen tím. To strašidlo minulosti, které místo aktivizace politické scény přináší jisté zmrazení. Kancléř Olaf Scholz se této varianty bojí natolik, že proti AfD raději moc nevystupuje a snaží se ve vládě prosazovat větší sociální ohledy zejména vůči lidem na východě země, pevnému voličskému jádru alternativy. Nespokojenost s vysokými cenami a snižováním bohatství Německu roste. AfD s ní umí nejlépe obchodovat a daří se jí to. Co proti nebezpečnému růstu její popularity může udělat vláda. Je to podobné jako v Česku. Vláda musí dělat politiku, které voliči budou rozumět a které bude jasně směřovat k obnovení prosperity. To se zatím neděje. Navíc stydlivý kancléř Scholz není moc vidět, a když už dvakrát přesvědčivý není. Aktuální zisky AfD jsou přímou reakcí na tuto neviditelnost dobré politiky s výrazným lídrem na čele. Nic jiného tyto zklamané lidi od AfD zpět k tradičním demokratům nepřivede. Ukazuje to i zkušenost ze zemí bývalého východního Německa. Tam, kde takové osobnosti jsou sasko-anhaltský premiér Hazlov či saský Krečmer, ztrácí AfD podporu? Jistě, oba dobré příklady patří momentálně opoziční CDU. Stejný model by ale měly prosazovat i vládní sociální demokraté, jinak se jejich strach z návratu extrémní pravice k moci může za dva roky ve volbách změnit v nepříjemnou skutečnost.