Teoreticky by měl být Senát sborem starších, životně zkušených, a tedy snad moudrých osob. A původního antického vzoru se dnešní horní komora parlamentu vzdáleně drží v tom, že má věkovou hranici pro vstup od 40 let, což ale samozřejmě není zárukou moudrosti. A kdo se stane senátorkou nebo senátorem, může rozhodovat každý už od 18. Mírná většina senátorů se však tuto středu přidržela jedné staré moudrosti, totiž přísloví mluviti stříbro, mlčeti zlato, když rozhodla o sice neběžném, ale povoleném kroku. Ne projednávat novelu občanského zákoníku, týkající se úprav pravidel soužití stejnopohlavních párů, čili tématu, o němž se toho jen za poslední zhruba půlrok vyslovilo víc než dost a mnohdy značně nešetrného. Když v únoru sněmovna novelu schválila, leckdo ji viděl příliš kompromisní, i když určitá zlepšení dosavadního stavu obsahuje. Ale to pro LGBTQ + zásadní totiž akceptování slova manželství v ní není. Pouze se mění stávající registrované partnerství za partnerství, což sice zní o něco důstojněji, nicméně páry téhož pohlaví stále drží v kategorii s menšími právy a mohou sice adoptovat děti, ale jenom při osvojením potomka partnera nebo společným pěstounství. Vůbec pak nebylo jisté, jak se k věci postaví Senát, někdy dost konzervativní. Určití jeho členové také měli připravené pozměňovací návrhy a senátorům přitom kolegové ze sněmovny údajně vzkazovali, že pokud se jim novela vrátí, může je tak řečeně spadnout pod stůl a vše zůstane jako doposud. Onen kompromis se tedy část rozhodla zachránit nečekaným přeskočením vyřazením novely z programu. A to pouhý den před koncem třicetidenní lhůty od chvíle, kdy předloha do horní komory dorazila. Zamezili tím jak případnému přijetí změn, které by novelu zřejmě ještě zúžili, i nevypočitatelné reakci dolní komory. Plus další rozsáhlé debatě na citlivé téma, částečně společnost rozdělující, k níž se evidentně chystali reprezentanti lidovecké strany, ale i další. A také se pak zlobili. Kupříkladu senátor Canov, zvolený za Starosty pro Liberecký kraj, hovořil rozčíleně o skandálu a degradaci horní komory. Ta se však aspoň z jednoho úhlu pohledu moudře zřekla práva stříbrně mluvit ve prospěch zlatého mlčení. Riskovat, že i jen mírné zlepšení nedůstojného stavu přijde vniveč, za to nestál. Novela tedy zamířila na Hrad, a i když by se prezidentovi mohla zdát nedostatečná, neboť on je pro rovné postavení všech občanů, váhat nad ní zřejmě a moudře nebude.