Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Salman, dva Václavové a předvečer Listopadu

Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Salman, dva Václavové a předvečer Listopadu
Spisovatel Salman Rushdie (vpravo) s Václavam Havlem v Praze v roce 2001

Plus

Když íránský duchovní vůdce ajatolláh Chomejní vyhlásil roku 1989 fatvu, čili výzvu k usmrcení indicko-britského spisovatele Salmana Rushdieho kvůli jeho „protiislámsky rouhačskému“ románu Satanské verše, sám mimochodem krátce na to zesnul, západní svět strnul hrůzou nad takovým středověkým verdiktem.
Ondřej Konrád

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Když íránský duchovní vůdce ajatolláh Chomejní vyhlásil roku 1989 v archivu čili výzvu k usmrcení indicko-britského spisovatele Salmana Rushdieho kvůli jeho protiislámsky rouhačskému románu satanské verše. Za mimochodem krátce nato zesnul. Západní svět strnul hrůzou nad takovým středověkým verdiktem znamenajícím, že by měl vlastně každý poslušný vyznavač islámu, kdekoli a kdykoli literát zabít, jakmile k tomu budeme mít příležitost. Tudíž následovalo několik pokusů o atentát. Rushdieho dlouhá léta střežila britská bezpečnostní služba a přišly i útoky na jeho nakladatele nebo překladatele, což autor japonského převodu satanských veršů skutečně zaplatil životem. V posledních letech se však zdálo, že bezprostřední nebezpečí do jisté míry zesláblo. Fat dva byla v jednu chvíli dokonce zrušena, ale pak zase obnovena, byť i demokratický režim nijak naléhavě nepřipomínal. Ale za zmínku také stojí, že likvidaci Rushdieho jistá náboženská nadace motivovala tučnou finanční odměnou. Takže překvapivé spíš bylo, ale taky trochu nebylo, když loni v srpnu spisovatele napadl Američan libanonského původu a každý následkem několika bodných ran nevidí na jedno oko, ale psát a veřejně se vyjadřovat nepřestal a pohled na náboženský fanatismus ve jménu jakéhokoliv vyznání nezměnil. My jsme s droždím zažili lehce bizarní situaci roku 1993, kdy Írán ještě plně žíznil po jeho krvi a do Prahy jej pozval Václav Havel na rokování helsinského občanského shromáždění. Snažil se s ním setkat už v Londýně tři roky předtím ale ochota části dosluhujících českých diplomatů ze starého režimu i opatrné britské strany k tomu byla chabá. Došlo jen k telefonátu do Prahy. Pak spisovatel obklopený ochrankou přiletěl v podstatě na té značku. Vědělo o tom jen pár lidí a premiér Klaus to velmi rozzlobeně zjistil, až když vraždí už zase odfrčel. Historka byla hezká a příznačně havlovské podvratná. Druhdy ostrakizovaný, léta vězněný český prezident. Já ovšem literát sis momentálně dramaticky ohroženým kolegou bezpochyby výborně rozuměli. Takže když zase za bezpečnostních opatření Salman Rushdie přebíral během úterý v New Yorku cenu nadace knihovny Václava Havla s názvem 10 Robin píše neboli narušování klidu. Ona někdejší menší bouře v nejvyšších politických patrech se vynořila z paměti v předvečer 17. listopadu, po němž hrál před 34 roky hlavní roli právě bytostný narušitel klidu Havel. A že je mu v tomto smyslu příbuzný. Salman Rushdie se i přes loňskou drastickou zkušenost dostavil převzít cenu od instituce sice relativně malé, nicméně nosící Havlovo jméno, hovoří samo za sebe.

Více z pořadu