Skutečnost, že se střední Evropou, 30 let po roce 989 valí stejná vlna nacionalistického populismu, jež otřásá řadou dalších evropských zemí i Spojenými státy, je svého druhu perverzním holdem tomu, jak úspěšná celá transformace byla, napsal v roce 2019 o polistopadovém vývoji historik, velký znalec střední Evropy Timothy Gartner Ash, prof. z Oxfordu, teď křižuje Evropu se svou novou knihou Evropa náš domov a v Praze se zastavil v předvečer 17. listopadu. Můžeme tento perverzní holt brát vážně jako příznivé hodnocení, protože politický a občanský vývoj v Česku nejde vytrhnout ze středoevropského regionu, vývoje v celé Evropě ani od globálních trendů. Což jistě nic nemění na vadách české demokracie a nespravedlnosti, s jakou dopadají na část společnosti. Timothy Gartner Ash ale v aktuální knize upozorňuje na jednu klíčovou skutečnost, která ovlivnila vývoj v postkomunistických zemích výrazněji než chyby politiků. A že jich nebylo málo, nebo lhostejnost občanů. V 80. letech 20. století se měnila struktura demokratického kapitalismu, tedy toho systému, k němuž po roce 989 střední a východní Evropa směřovala. Pod heslem zpátky do Evropy padaly překážky v obchodování, investicích, odtoku kapitálu, nastupovala globalizace, klesl význam průmyslové výroby, zvýšil se podíl služeb, především těch finančních. Počítače a další nové technologie mění celý systém. Tento globalizovaný kapitalismus ale způsobil západu za finanční krize z roku 2008 vážný infarkt, upozorňuje Timothy Gartner Ash. A co postkomunistické země? Těm navíc chyběly sociální, právní, institucionální brzdy a protiváhy, které na západě drželi kapitalismus aspoň z části pod kontrolou. A ještě můžeme dodat, že lidé na východě na rozdíl od západu neměli takřka žádné zkušenosti se sociální a majetkovou nerovností, která najednou byla do očí a způsobovala a způsobuje rozčarování. Když mezi nepřátele svobody a demokracie přiřadíme ještě například sociální sítě, dezinformace a válečnické putinovské Rusko, je vlastně malý zázrak, že Česko pevně ukotvena v EU a NATO a že ona vlna nacionalistického populismu zde má o dost méně nebezpečné projevy než v Maďarsku, Polsku, teď opět na Slovensku. O některých dalších zemích bývalého sovětského bloku nemluvě. Což jistě není důvod k sebe uspokojení, protože právě sebe uspokojení a naše pohodlnost a nadutost, jak řekl ČRo Plus, jsou nahrávkami populistům všeho druhu. Naopak je dobré si vždy, aspoň 17. listopadu připomenout, že to Den boje za svobodu a demokracii se dvěma letopočty vedl. Roku 1989 si připomínáme rok 939. Tehdy po protinacistické demonstraci 28. října a studentském shromáždění při pohřbu studenta Jana Opletala v noci ze 16. na 17. listopadu nacistické bezpečnostní složky pozatýkaly stovky studentů, devět z nich bez soudu popravili a více než 1000 jich odvezli do koncentračního tábora. Právě toto delší ohlédnutí nakonec souzní se slovy prof. š je v citovaném eseji z roku 2019 boj za svobodu nikdy nedospěje ke konečnému vítězství. Každá generace jej musí svádět znovu.