Novoroční projev prezidenta republiky je svébytný žánr politický i literární. Předchůdce Petra Pavla v úřadu uměli lépe ohýbat slova. Také z nich ale nezřídka činily obušky proti svým oponentům. Petr Pavel však vrátil sváteční přímluvě hlavy státu adekvátní čas, formu i obsah. Ve srovnání s ní byla nedávná vystoupení šéfa Senátu a předsedy vlády zbytečná. Na mudrování si voják ve výslužbě nepotrpí. Petr Pavel byl stručný, a přesto na nás hned zkraje apeloval, abychom ani po tragickém 21. prosinci na pražské Filozofické fakultě nepodlehli atmosféře strachu a abychom vedle našeho bezpečí pečovali i o svobodu dál. Už to byl mix slabších i silnějších větví opepřený dvěma od vážnými tématy. Stěžovat si na vládu, že špatně vysvětluje své kroky, nebylo od prezidenta originální. Coby nejvyšší ústavní činitel by měl kromě toho cítit, že mizerná komunikace jen symptomem vážnějších problémů Fialova týmu při přístupu ke spravování země. Ministři působí ve svých resortech ztraceně, klopýtají za událostmi a ani z přípravy legislativy si nedělají vrásky. Zákony stále častěji nesepisuje kabinet, ale poslanci, čímž dochází k narušení standardního legislativního procesu. Je to samý pozměňovací návrh či rovnou přílepek vyhýbající se standardním připomínkovým místům včetně Legislativní rady vlády. Zneužíván je stav legislativní nouze a porušován jednací řád sněmovny. Nic z toho prezidenta kupodivu netrápí, aspoň ale poukázal na vulgarizaci politiky, která stoupá vinou stran koaličních i opozičních. Petr Pavel se snažil vyvažovat. Má pochopení pro vládní reformy i pro opoziční kritiku. Už proto je lichý pokřik z opozičních lavic, že prezidentův projev vyzněl provládně. Mimo je i samotná snaha vtahovat prezidenta do mezistranických válek. Jeho ústavní role je jiná a toto si Petr Pavel uvědomuje. Přesto dvakrát vstoupil na tenký led. Poprvé, když vyzval ke krokům vedoucím k přistoupení ke společné evropské měně. ODS ano ani SPD tím nepotěšil. Za to naznačil, jakou specifickou agendu by mohl razit příštích měsících. Už z dřívějška známé Pavlův slib, že bude moderátorem politických debat. Chce-li jej zhmotnit, má příležitost probrat na Hradě s partajními zástupci třeba právě budoucnost eura. Riskantní též bylo obrátit se zvláště na mladé. Však už to Pavel schytal, že stejnou pozornost nevěnoval seniorům a dalším zranitelným skupinám. Jenže mladá populace byla dlouhá desetiletí politiky přehlížena i s jejími zájmy a potřebami. Asi i proto Česko leckdy evokuje skanzen. Pokud prezident hodlá víc vtáhnout později narozené do politického procesu, činí to nejsprávnější, co může. Snížení věkové hranice pro možnost volit, tentokrát nezmínil, ale z dřívějška víme, že fandí i jemu. Mnozí také vyhlíželi Pavlovův reflex i mezinárodní situace. Už proto, že v bezpečnostních a zahraničněpolitických otázkách je kovaný. Bohužel se dočkal jen lehkého dotyku. Řeč nepřišla na Ukrajinu, Blízký východ ani volby, ke kterým se schyluje v klíčových destinacích. Škoda, zvlášť když dění za hranicemi významně ovlivňuje naši ekonomiku, ale i náladu ve společnosti. S ní však prezident zatím pracovat neumí. Spíš než aktivního politického aktéra připomíná náhodného kolemjdoucího, který vás vyslechne, leč neporadí. A když Petr Pavel přeje, ať máme každý někoho, o koho se můžeme opřít, ani je nenapadne dodat, že naší oporou je, že by měl být i stát, v jehož čele stojí. Je to mouchy, ale třeba do roka a do dne vychytá. Prezidenta máme, jakého si zasloužíme. Nedokonalého. Ovšem poslech jeho svátečního projevu se aspoň obešel bez pocitu studu, vzteku a trapnosti.