Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Fialova vláda dosud jak řešila na to, že české odbory jsou umírněné, možná až krotké. Stýkala se s nimi, ovšem ne aby poznala jejich názory a některé si ji osvojila, nýbrž aby odbory stavěla před hotovou věc. To ostatně dělala v rámci tripartity i zástupcům zaměstnavatelů. Jenže co je to za sociální dialog, když znějí jen monology? Ještě v létě předák Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Na otázky, zda a kdy vyjdou jeho kolegové do ulic, odpovídal, že přednost má jednání a že různé formy nátlaku mohou přijít na řadu, až když selže. Zatímco ve středu člověku z umírněného politika, tak jeho konkurent, šéf Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, už měsíce vystupuje na pouličních protivládních protestech organizovaných extrémními politickými proudy. A když je vláda k požadavkům odborů stále hluchá a naopak tvrdší opatření, jež hrozí drsným dopadem na zaměstnance se středními a nižšími příjmy. Nelze se divit, že atmosféra houstne. Velký a silný Odborový svaz KOVO se rozhodl stávkovat kvůli dopadům úsporného balíčku na domácnosti i na firmy. S nelibostí a také přijímán vládní alibismus při licitování nad minimální mzdou a tzv. zaručenými mzdami v konkrétních profesích. Odbory sdružující státní zaměstnance zase tíži vyhlídka zmrazených platů nebo dokonce propouštění. To se týká úředníků, ale i nepedagogických pracovníků ve školách. Učitelé jsou zase roztrpčeni, že se jim rozplynula vidina 130 procentních platů vzhledem k ostatním mzdám v ekonomice. Protesty už proběhly i na podfinancovaných vysokých školách. Bychom též v nemocnicích, kde dochází k přetěžování nejen lékařů, ale i zdravotních sester, jichž je navíc nedostatek. Náladě ve společnosti ani nepřispělo, že ve chvíli, kdy mnozí už vyhlíželi světlo na konci tunelu, přišla zpráva o chystaném významném zvýšení regulovaných cen elektřiny. Kdekomu v tu chvíli bylo jasné, že se to projeví nejen na rodinných účtech, ale i na cenách výrobků. Jestli vláda doufala, že se před Vánocemi zdrženlivost občanů zlomí a budou opět ochotní utrácet, tak nyní se dá čekat, že budeme každou korunu v ruce dál obracet dvakrát. Jenže bez souhry s firmami a zaměstnanci může kabinet na brzký restart Česka zapomenout. Část koaličních politiků, zejména z řad Starostů a nezávislých a Pirátů, se to začíná uvědomovat. Čeká se ještě, zda se neprobudí sociální vnímavost lidovců, jejichž předseda Marian Jurečka pod tlakem ODS a jejího ministra financí Zbyňka Stanjury. V řadě ohledů vystupuje jako posel špatných zpráv. ČMKOS ohlásila výstražnou stávku na 27. listopadu. Ještě před ní ale shrne výhrady a nejspíš i doporučení. Co s českou ekonomikou, jež to má v Evropě není nahnutější provést skutečná a otevřená jednání odborářů s vládou by však měla začít již dnes. S balíčkem už se nejspíš. Na Hané je ale prostor pro úpravu některých rozpočtových parametrů dopadajících na příjmy domácností nebo pro změnu vládního přístupu k cenám elektřiny. Sbližování Strakovy akademie s kapitány průmyslu, která poslední dobou sledujeme, může přinést impulz je tuzemskému hospodářství. Teď je ale ještě důležité zabojovat i o důvěru zaměstnanců. Pokud by pěti koalice vstoupila do druhého poločasu svého vládnutí s tisícovkami lidí v ulicích nebo ve stávce, mohli by si její ministři s vidinou příštích voleb pomalu balit kufry.