Půlce října azyl týdenním odstupem proběhly programové konference TOP 09 a KDU-ČSL. Patrně jen shodou okolností. Náhodou už ale být nemusí. Že se tak stalo o schválení vládního úsporného balíčku sněmovnou a před finálními rozhovory o jednotné kandidátní listině koalice spolu pro volby do Evropského parlamentu. Koaliční strany mají dva roky na to, aby si před sněmovními volbami 2025 u veřejnosti spravili renomé. Zejména ty menší potřebují polít živou vodou. Mohou být sice pyšná na harmonii, jež panuje ve Strakově akademii a díky níž se koalice nevysiluje žabomyšími spory. Odvrácenou stranou této mince však je zastínění to pekařů i lidovců občanskými demokraty. Celou půlku volebního období byla koalice vláčena událostmi, následky COVIDu, válkou na Ukrajině, energetickou krizí či inflací, reagovala šetřením, škrtáním a zvyšováním části daní, tedy kroky nepopulární. My však také pěti koalici ve volebních modelech opoziční hnutí ANO předbíhá o koňskou délku. Následujícím období o nás ale bude chtít vláda zažehnout optimismus. A tak každá z partají v ní zastoupených teď přichází se světýlkem na konci tunelu. Premiér Petr Fiala z ODS hovoří o restartu Česka a modernizaci průmyslu. TOP 09 skloňuje inovace, investice, přípravu na zavedení eura nebo rychlejší digitalizaci. K té se hlásí i lidovci. Zároveň ale míří na mladé rodiny, které hodlají zaujmout nápady při ochraně životního prostředí nebo v rámci bytové politiky. Jejich doménou ale zůstává starost o životní úroveň rodin s dětmi. Namátkou pro ty, které mají tři a více potomků, by rádi ještě v tomto volebním období prosadili daňové prázdniny. Lidovecká sešlost byla dobře připravená, promyšlená a byla na chvíli zapomenout na ultrakonzervativní názory a projevy některých členů poslaneckého klubu ventilované na pozadí jednání o manželství stejnopohlavních párů nebo o Istanbulské úmluvě. Ostatně historicky největší vliv KDU-ČSL měla, když k sobě přilákala nezávislé osobnosti s otevřenou myslí třeba Petra Pitharta, jeli dnes jen malý prostor k tomu, aby s lidovci hráli na sociální svědomí kabinetu. Mohou aspoň prezentovat jiné plány a podněty atraktivní pro středový elektorát. KDU-ČSL ani TOP 09 nemají jisté, že by bez koalice spolu ve sněmovně přežili. To ale není důvod rezignovat na vlastní značku. Koneckonců, půjde-li koalice spolu i do příštího klání o sněmovní mandáty, budou chtít jednotlivé partie co nejlepší umístění svých lidí na kandidátce. To však platí i pro evropské volby a ty jsou pro občanské demokraty. To podaří lidovce bolehlavem. Když půjdou sólo, skončí nejspíš jako sedláci u Chlumce. Budou ale moci akcentovat odlišné přístupy k evropské zelené, migrační či menšinové politice. Například euro, k němuž se TOP 09 tak vášnivě hlásí, by přes dnešní europoslance za ODS neprošlo ani náhodou. Přesto se zdá, že lídři vnitrostranickou opozici převálcovali a není už jen dojednávají, s jakým programem a v jaké sestavě do eurovoleb nastoupit. Priority asi budou vágní a kandidáti budou zpívat každý svoji vlastní písničku. Těžko říct, jestli právě to je recept na solidní výsledek. Takže se může stát, že hnutí ANO koalici spolu drtivě porazí. Tak či tak. I přesto ale má starost koaličních stran o konsensuální pověst a o obsah programové torny smysl. Dosud se zdálo, že nám vládnou jen údržbáři. Mají-li ale lidé stranám důvěřovat, potřebují vědět, že vidí i za rok, nebo aspoň dál než jen do konce volebního období.