Slovenský premiér Robert Fico po svém posledním nástupu do funkce předsedy vlády rozhovory šetřit u deníku udělal v těchto dnech jednu z mála výjimek. Robert Fico během většiny našeho hodinového rozhovoru působil sebevědomě, jako někdo, kdo tuto práci dělá už roky a je si vědom svých kvalit. Ostatně parlamentní volby dokázal na Slovensku vyhrát po roce 2005 x a ve čtyřech případech z toho bylo premiérské křeslo. Byl jsem z minulých rozhovorů zvyklí, že když se různí v názorech na mnoho věcí, i rozhovor s Robertem Ficem rozhovorem s politickým profesionálem, navíc příjemný v tom, že do Česka ukazoval tu přívětivější tvář. Tentokrát jsem však měl před sebou jiného Roberta Fica, politika znejistělého a vnitřně zraněného, který část své jistoty hraje většinou dobře, ale občas vypadne z role, a to je pak hodně špatný. Hlavní problém zásadní části rozhovoru, která byla věnována Ukrajině a pomoci Kyjevu proti ruské agresi, byl v tom, že Fico nedokáže logicky zdůvodnit, proč by se Ukrajině dál nemělo pomáhat dodávkami zbraní. Jasně přitom uvedl, že nechce, aby Ukrajina kapitulovala. Souhlasil s označením Ruska za agresora a ruskou agresi za porušení mezinárodního práva. Když byl konfrontován s otázkou co jiného, jež výhodu pro ruského agresora bude nedodávání zbraní Ukrajině znamenat a že to povede ke zhroucení fronty, utekl opakovaně od odpovědi k obecným frázím o tom, že jednání je lepší než válka. Zcela mimo běžná pak byla slova o tom, že v nějaké budoucí mírové dohodě musí dostat jak Ukrajina, tak agresor Rusko bezpečnostní garance a že Fico je připraven vetovat ukrajinský vstup do NATO. V části věnované EU, slovenským zkušenostem s eurem i vztahů s Českem byl Fico mnohem profesionálnější, byť pasáží, kde přirovnal dnešní Evropskou komisi. Osazen tu veřejného domu, který je třeba vyměnit, překročil čáru, kterou dříve nepřekračoval nejvíce. Z role státníka vypadl ale v momentě, kdy popisoval situaci, kdy, jak sám řekl, byl dva cm od vzetí do vazby. V ní se dostal do dlouhého monologu, v němž vylíčil to novinářům a celému světu, že jo tehdy nikdo nebránil a situace na Slovensku v minulých letech vylíčil jako cílený útok proti politické opozici a jemu samotnému. Když pak dostal na závěr šanci vrátit se do státnické role, tak se do ní v úvahách o zlepšování života obyvatel Slovenska vlastně rád vrátil. Z hodinového rozhovoru jsem si odnesl jeden hlavní dojem s Robertem Ficem to teď bude o hodně složitější než dřív jako člověk, který sice přežil smrtelnou bouračku, ale následky hlavně v podobě vnitřních zranění se nese dál možná už natrvalo.