Nic nemohlo ilustrovat nutnost ratifikovat tzv. istanbulskou úmluvu konečně i v ČR výmluvněji než fakt, že ji Senát dostal na stůl v okamžiku, kdy se veřejnost s úžasem dozvěděla, že je v této zemi možné, aby člověk, který opakovaně znásilňoval svou nezletilou nevlastní dceru a dostal za to tři roky natvrdo, odešel od odvolacího soudu s podmínkou. Kdyby nic jiného. Už sama tato skutečnost vyvrací jednu z hlavních tvrzení skalních odpůrců této úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání domácího násilí a násilí na ženách, že ČR nic takového ratifikovat nemusí, protože na to má ve své legislativě dost vlastních prostředků. Možná ano, jenže jedna věc jsou § a druhá jejich výklad. V případě nezletilé dívky znásilňované po dva a půl roku jejím otčímem, přihlédl například soud ke znaleckému posudku, podle něhož prý nemělo jednání pachatele pro jeho oběť cituji zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí. Nezmizely. Dívka se poté pokusila o sebevraždu a skončila v péči psychiatrů. Podle zástupců organizací na pomoc obětem domácího násilí přitom nejde o žádný ojedinělý případ. Chyba je evidentně v systému. S podmínkou odchází v ČR od soudu každý druhý pachatel. V úmluvě Rady Evropy proti domácímu násilí, kterou už ratifikovala naprostá většina evropských zemí, se proto počítá například i s proškolování nejen zdravotníků a policistů, ale také soudců a soudních znalců, aby pochopili, jakým traumatem oběti sexu a lisovaného násilí procházejí. Česká vláda podepsala dotyčnou úmluvu už v roce 2016 a je vlastně s podivem, že v zemi, která jako jedna z prvních v Evropě poskytla ženám volební právo, se s její ratifikace stala tak kardinální a emocemi nabitá otázka. Ryze pragmatický závazek k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci a k poskytnutí finančních prostředků na služby zmutoval do ideologie non plus ultra včetně podezírání i řady jinak celkem příčetných osobností v parlamentu, že úmluva ohrožuje českou kulturu a české tradice, že chápe násilí na ženách jako třídní boj a ve skutečnosti usiluje o převýchovu mužů a chlapců, že jejím pravým cílem údajně je rozbít rodinu jako takovou. Na úmluvě o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí se v roce 2011 dohodl a Rada Evropy, jedna z nejváženějších evropských institucí, založená v roce 1949 na ochranu lidských práv. Z 45 signatářských států ji doposud ratifikovalo 39 zemí. Česko se k nim za současné vlády už nepřidá.