Rusko ani Ukrajina nedokázali od počátku roku až do této chvíle shromáždit tolik sil, aby vznikla dostatečně silná útočná pěst, jejíž mohutnost i jak v živé síle, tak v nasazené technice několikanásobně přečíslila protivníka. On, zasadila mu rozhodující úder. Právě proto v zásadě selhala na jaře tolik proklamovaná ukrajinská letní proti ofenziva, která před pár týdny skončila, aniž by se svými výsledky alespoň přiblížila loňským podzimním akcím spojeným s osvobozením Chersonu a značné části Charkovské oblasti. V letošní pokračování kampaně tak byly pro Ukrajinu, ač se o tom skoro nemluvil, o úspěšné spíše námořní aktivity. Raketové útoky kombinované s údery mořských dronů zasadili ruské flotile citelné rány a Rusové tak byly například donuceni stáhnout valnou část svého válečného loďstva z hlavní základny v Sevastopolu do Novorossijsku a Feodosije. Ale to bylo z ukrajinské strany víceméně všechno. V pozemních bojích se vojáci Ukrajiny ani zdaleka neprosadil i tak výrazně jako loni. Američtí vojenští odborníci, kteří se během léta z ukrajinské strany dostaly přímo na frontu, jsou toho názoru, že pro Ukrajince je zatím obtížné připravit a realizovat opravdu velké bojové operace, které vyžadují přesnou koordinaci činnosti mnoha jednotek všeho druhu. Bez těch se ovšem opravdu významného úspěchu a průlomu dosáhnout nedá. Když se o to ukrajinská armáda počátkem léta pokusila, utrpěla obrovské ztráty jak na technice, tak i na živé síle. Proto se vrátila k taktice boje daleko menšími silami, i když při tomto způsobu bojové činnosti se pobřeží Azovského moře rozhodně dosáhnout nedá. Však už Ukrajina o tomto cíli ani nemluví a soustředila svůj zájem na město tokamak, které je ovšem od zmíněného moře vzdáleno ještě celých 60 km. Zajímavé ovšem je, že na podobné problémy naráží ruská armáda. O zvláště nápadné to bylo v počátečních fázích války, kdy ruské masivní, ale totálně nezvládnuté pokusy o dobytí Kyjeva a Charkova či násilné překročení severního dokonce vedly jen k obrovským ztrátám. Velmi přesně to na stránkách časopisu Rusko v globální politice shrnuje ruský expert Sergej politá jev když čtete frontové z vodky nebo se bavíte s našimi vojáky či veliteli, zjistíte, že typický jak pro nás, tak pro druhou stranu je útok mačetou či rotou. Dokonce nasazení praporů je ojedinělé a útoku brigády nebo rovnou celého sboru neslyšíte vůbec tolik. Pan po let a je v mi už jen dodejme, že právě proto je současná fáze války zákopová, poziční a bez vyhlídek na rozhodující vítězství jedné či druhé strany.