Názory a argumenty

Klára Notaro: Crack a mateřská školka

Názory a argumenty

Klára Notaro: Crack a mateřská školka
Pilulky drogy captagon

Plus

Každé ráno se ve Francii na ulicích objeví rodiče s malými dětmi, které vedou do školky. Když cesta vede parkem, tak děti vesele pobíhají. To však není možné všude kvůli bezpečnosti.  V Paříži v 18. okrsku se nachází škola nesoucí jméno Charles Hermite, podle slavného matematika. K této pěkné  budově vede cesta, kde nyní přebývají uživatelé drog.  
Klára Notaro

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Každé ráno si ve Francii na ulicích objeví rodiče s malými dětmi, které vedou do školky. Když cesta vede parkem, tak děti vesele pobíhají. To však není možné všude kvůli bezpečnosti. V Paříži v 18. okrsku se nachází škola nesoucí jméno Charlotte i hmyz podle slavného matematika. K této pěkné budově vede cesta, kde nyní přibývají uživatelé drog. Jsou jich desítky a město se marně snaží je odsud dostat. Tito lidé přišli ze všech koutů světa a už nemají jinou životní vizi než sehnat další dávku kroku. Krak je silně návyková droga smíchaná s kokainu a různých chemických přípravků. Je poměrně levná, a proto se jí říká drog a chudých. Drogově závislí lidé žijící na ulici jsou vychrtlý, zubožení a mnozí z nich ztratily lidskou důstojnost. Pohled na ně vzbuzuje soucit, stud, odpor a nepochopení. Žebrají nebo kradou, aby si mohli koupit drogy od překupníků, kteří jsou ve stejném stavu jako oni. Nešťastní a závislí. Rodiče se snaží děti uchránit pohledu na zdrogované lidi, na násilí, kterého se dopouštějí. Po mnoha protestech rodičů doprovází děti na cestě do školy policie. Policejní doprovod dětí ale není žádné řešení. Lidé závislí na krku nejsou v Paříži novinkou. Obyvatelstvu komplikují život už léta. Jejich působištěm je severovýchod Paříže. Stovky lidí se závislostí se zdržovali u stanice metra Stalingrad, kterému se také říká Stalin Krak. Zde žili uprostřed odpadků a krys. Místní lidé si stěžovali a policisté toxikomany evakuovali. Stejné tábory nebezpečných nešťastníků vznikly v nedalekých parcích. Občasné zátahy policie a zničení tábořiště problém jen odsouvají. Odpovědi na tuto palčivou otázku jsou různé. Vytvořit uzavřená místa, kde lidé budou brát drogy pod dohledem zdravotníků. Problémy jim však v tom, že žádní obyvatelé města nechtějí mít podobné centrum v sousedství. Další možností je zapojit více sociálních pracovníků a pokusit se včlenit drogově závislé do společnosti, najít jim práci, nabídnout jim budoucnost anebo vykázat je z Paříže. To ale silně poškozuje města na periferii, která mají i tak dost chudého obyvatelstva. Odpověď ze strany státu je po formální stránce jasná tato situace je nepřípustná a stát bude konat, ale ve skutečnosti se ukazuje, že je nedostatek policistů, kteří by obchodování s drogami zamezily a že není dostatek vůle proti tomuto zlu radikálně zakročit. Poukazuje se na to, že ti lidé trpí a že je třeba jim pomoci. Méně se přihlíží k tomu, že trpí i okolní obyvatelstvo, které se bojí z domu. Leckde se vytváří jakási občanská domobrana, ale ta nemá k boji proti drogám oprávnění ani prostředky. V létě příštího roku se v Paříži budou konat letní olympijské hry a socialistická starostka Paříže Anne Hidalgo se bude muset postavit čelem k problému stanových lágrů s trosečníky lidské společnosti. Mohou být nebezpeční a poškozují obraz hlavního města.

Ostatní také poslouchají