Když se před rokem Petr Pavel ujímal funkce, nikdo nepochyboval o tom, že na Pražský hrad míří muž zběhlý bezpečnostní problematice. Tato jeho kompetence se plně potvrdila. Prosazuje to, co je potřebné a účinné, avšak nevyvolává nemístný optimismus. Stál u zrodu české iniciativy nákupu 800000 dělostřeleckých nábojů pro Ukrajinu, neboť právě munici a obecně zbraně Kyjev potřebuje momentálně ze všeho nejvíc. Zároveň jako bývalý armádní velitel hodnotí realisticky situaci na bojišti a z ní plynoucí závěry. Není žádným a poraženectvím. Upozorňuje i na možné dopady eventuálního zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Jen říká, že je nutné se na omezení americké podpory připravit. Stejně střízlivě mluvil o loňské ukrajinské ofenzivě a při besedě s občany Kladenska minulou středu naprosto otevřeně uvedl cituji pokud povede cesta k ukončení konfliktu přes nějaký dočasný kompromis, pak si myslím, že je namístě o něm jednat, protože by pomohla Ukrajině a všem ostatním zemím, připomenul podobně rozdělené státy, jako bylo kdysi Německo nebo v současnosti stále je Korea a Gruzie. Je to realita, v níž žijeme, přestože věříme v její časovou omezenost. Pakliže to tak nakonec dopadne, bude Petr Pavel jedním z mála státníků, kteří dokázali, jak ze všech sil mobilizovat pomoc napadené zemi, tak se nedívat na svět růžovými brýlemi mámení. Během 1. 12 měsíců Pavlova mandátu se naopak objevovali skeptické hlasy ohledně jeho jiných agend. Dvojí zaváhání u důchodových zákonů napovídalo, že to není jeho silná parketa. A ani jeho aktivita směrem k domluvě mezi vládou a opozicí o penzijní reformě zřejmě nedopadne velkým smířením a shodou na její podobě. Když hlava státu v novoročním projevu nadnesla zamrzlou problematiku vstupu do Eurozóny, kdekoho možná napadlo, že jen tlumočí názory svých poradců. Stejně jako u manželství pro všechny zelené ekonomiky nebo Istanbulské úmluvy, jimž nahlas fandí. Jsou to módní narativy přitažlivé pro mladou generaci, tak proč jen nadhodit. Jsou však bývalému příslušníkovi československé lidové armády z vojenské rodiny opravdu blízké, myslí je vážně, myslí. Na zmíněném setkání s Kladeňáky padla z publika dotaz na eutanázii. Citlivá věc, jež má hodně příznivců, ovšem asi víc odpůrců. Pavel k tomu přesvědčivě a od srdce řekl jsem člověk, který rád rozhoduje o svém vlastním životě, a taky bych rád rozhodoval o tom, jakým způsobem z něj odejít. Zároveň dodal, že jakkoli by si přál její legalizaci. Nechce předpovídat, jak tato debata dopadne, protože v kulturně politických tématech je pro něj česká scéna nečitelná neboli zamrzlá dávnověku. Jak lze doplnit, po zapšklém maloměšťáckém konzervativismu dvou Pavlových předchůdců je to osvěžující vzkaz z nejvyšších politických pater.