Mýtus o šikovných ručičkách. Oblíbenou figurou českých politiků je konstatování, že Česko je plné úžasných, šikovných a nadaných lidí. Bohužel jejich rozlet jim prý kazí ti, kteří právě vládnou nebo vládli. Proč si ale ti báječní vědci, lékaři, učitelé, řemeslníci či podnikatelé ne dupnout a nedonutí ministry a zákonodárce změnit podmínky. Všichni jsou přece voliči. Když letos naplno vybublal problém s přesčasy v nemocnicích, odpovědní činitelé se tvářili nechápavě a zprvu se klonili k pravěkému názoru, že tak to zkrátka bylo vždycky, vybrali si maturant studium medicíny automaticky souhlasil s tím, že jeho měsíc budeme mít maximálně tři volné víkendy, protože ten čtvrtí věnuje na oltář nemocnice. Musela dorůst porevoluční generace, aby svým starším kolegům bez příkras sdělila, že takto už fungovat nechce. Nehodlá obcházet zákoník práce a připustit, že bez stovek přesčasových hodin by její hrubý plat osciloval pod celostátním průměrem. Listopadová dohoda mezi premiérem a mladými zástupci lékařské komory tuto záležitost jen posunula. V čase musí přijít systémová reforma, jež se desítky let odkládala, eventuálně se smrskla na lítý spor o třicetikorunové poplatky nebo nesmělé pokusy o definici nadstandardní péče. Žádnému politikovi se nechce do hlubokého řezu, avšak bez něj se organismus a rozloží kvůli nepoměru mezi vysokými náklady a hubeným rozpočtem, plošností a efektivitou. Podobná situace je téměř v každém resortu. Jak dlouho se bude planě mluvit o prodloužení povinné školní docházky na 10 let, přičemž poslední dva roky by žáci strávili oborově ne vyprofilovaným středoškolským studiem. Uvidíme, zda ve středu schválený dlouhodobý záměr vzdělávací koncepce do roku 2027 bude jen dalším dokumentem do šuplíku, nebo reálným podnětem k obratu v poměru všeobecně vzdělávacího a odborného školství, do kdy budeme jezdit z Prahy do Vídně prakticky stejně dlouho jako za Rakouska-Uherska? A musí česká metropole připomínat provinční městys a krčit se vedle honosného, vypulírovaného a Vánocemi na každém kroku dýchajícího rakouského hlavního města. Pražští radní se dalších 30 let zřejmě budou vymlouvat na rezidua komunistické éry, aniž by se snažili o velkorysé, do budoucna směřující řešení. Nebýt úporného soukromého kapitálu, Praha by šedivěla a vadla. Stupidní hádky politických špiček onu tunelu nebo cenu rohlíku utvrzují většinu obyvatelstva v pasivitě, v přesvědčení, že švejkováním nahrazuje neschopnost těch nahoře. Téměř každý občan, který stavěl nebo vybavoval byt a dům, může poskytnout desítky příkladů nekvalitní práce. Za to nemůže žádná vláda, ale lidský prvek. Naopak za nastavení podmínek jsou plně odpovědní politici. Ministr financí Zbyněk Stanjura v nedávném rozhovoru pro deník uvedl, že podnikatelé si nejvíc stěžují na dlouhé povolovací procesy, příliš mnoho byrokracie a malou důvěru státu. Kdo jiný by to měl změnit než Fialova vláda, která má pohodlnou sněmovní většinu. Dokud se z tohoto marasmu nevyhrabeme, nebude v zemi u Vltavy lépe.