Říká se, že existuje přesně tolik racionalit, kolik existuje společenských systému, školství, ekonomika, věda, politika. A v politice jde u nás čím dál více pouze o moc, kde neplatí a tykání estetika. A proto tam jde čím dál, tím méně opravdu. Jak dokazují právě výroky v těchto dnech, když jednoho z hlasitých podporovatelů hnutí ANO usvědčily ze lži, usmál se a pravil jde přece o obsah a ne opravdu. A brzy nato šéf Ano Andrej Babiš blábolil bez ladu a skladu šest hodin před skoro prázdnou sněmovnou, protože mu marketing sdělil, že už nejde dávno ani o obsah, ale důraznou manifestaci přítomnosti a to, že se bude říkat médiích. On hovořil v šest hodin a lidé, kteří neuvažují v širším kontextu, v jeho výdrži vidí sílu a zaujetí. A i když někdo náhodou třeba zaslechne kus jeho lživých slov, tak mu ve chvatu dne snadno uvěří, protože velmi často jeho lži mají v sobě kousek pravdy, kvůli čemuž mají kýžený účinek. A to je taky důvod, proč vytýkat s informátorům, že lžou, nemá valný smysl. Tím jen projevujeme zaslepenost vůči panující racionalitě a zvláště výklady o škodlivosti lží jsem i v rychlostní společnosti. Účinkem již Aristoteles platonické akademii ve třetím století před naším letopočtem, jak nedávno připomněla Tereza Matějčková, se posmíval Sokratovy. Tomu tlachalo vy, který se v proutěném košíku vznáší nad zemí a o skutečných problémech nic neví. Skutečným problémem dneška není lež, ale způsob, jak na ni reagujeme. Místo našich tlachů je třeba postavit přesvědčivě zřetelný jiný obsah, aby lidé pochopili, že se již dotyčný problém přímo týká. Třeba že ten, kdo vytýká současné vládě zadlužení, právě ten, kdo ho způsobil, a že ten, kdo tvrdil, že si koupil noviny proto, aby mohl říkat pravdu, si je koupili jen proto, aby měl moc zvyšovat svoje osobní zisky a koupit si třeba zámek ve Francii. A tak by se dalo pokračovat. Jenže právě to, co jsem teď napsal, jsou jen tlachy. Politici a novináři musí každý takový argument přesně doložit čísly, ukázkami, fotografiemi a grafy, a navíc i třeba hovořit se stejným zápalem, přesvědčením a razancí jako ti lháři, kteří do každého projevu a gesta dávají celou duši, aby to tak vypadalo, že se silně angažují. Proto, pokud proti nim stojí blazeovaný majitel pravdy, který má vnitřní pocit, že může nasadit pouta, trofej a jen se lehce usmívat, musí prohrát. A je dokonce pro většinu směšný jako sok. Rád s košíku. To, že premiér nebo ministr lidi nezajímá v češtině je zajímavé, že ten, kdo není přítel, je šmahem nepřítel. A možná v tom je začátek našeho problému. Pokud zcela automaticky ten, kdo si myslí něco jiného, je hned nepřítel. Místo argumentu nastupuje emoce. A ty dnes lehce vítězí nad pravdou. A tím je užší prostor pro kompromis, který je základním nástrojem každého dialogu, a tudíž i demokracie. Lech má sice krátké nohy, ale sedmimílové boty. A chceme-li, je lži zout. Musíme umět Lech posadit na zadek, aby se moc daleko nedostala.