Několik dní při shánění relativně banálního léků, což je skutečnost, se kterou se setkala řada lidí, potvrzuje, že české zdravotnictví má kromě nedostatku lékařů i zdravotnického personálu další problém. Rezortní ministr Vlastimil Válek konce minulého týdne slíbil, že penicilin bude. Ministerstvo ho po minulých zkušenostech objednalo víc, než dělá průměrná spotřeba. Jak to bude s dalšími léky na další neduhy, které rovněž nejsou, ale není jasné. Resort zdravotnictví mluví o panice, lékárníci zase o tom, že jsou malé lékárny v distribuci opomíjeny a pacient běhá od dveří ke dveřím a hledá a hledá. Co přesně chybí, také není úplně jasné. Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo na žádost ministerstva zdravotnictví vypracovat analýzu, která zmapuje farmaceutický trh v Česku. Analýza zatím nevznikla. Práci obou ministerstev dostatečně vyčerpávají hádky o tom, zda vůbec má nějaká analýza být. Podle posledních zpráv se zdá, že ano. Jen je potřeba počkat na to, až se zodpovědný pracovník resortu průmyslu vrátí z dovolené, a pak třeba bude o něco jasněji, jak vlastně doopravdy vypadá lékový trh v Česku. Popis zdravotnictví tak víc než cokoliv jiného připomíná slavné úspěchy románového města Kocourkov. Útěchou snad může být to, že podobné problémy řeší nejen Česko. Britský systém veřejného zdravotnictví, někdejší chlouba je teď postrachem zbytku Evropy. Nedostatek léků je všude v Evropě. Němci vyřešili po svém a přeplatili ostatní země. Podle předběžných průzkumů Evropské lékárnické unie od roku 2000 do roku 2018 došlo v Evropě k dvacetinásobnému nárůstu zaznamenaného nedostatku léků. Podle zprávy z roku 2022 se všechny země, které odpověděly na průzkum, do kterého se zapojily lékárnické komory a lékárnické asociace, s 29 zemí evropského regionu v předchozích 12 měsících potýkaly s nedostatkem léků v lékárnách tři čtvrtiny zemí uvedla, že se situace oproti předchozímu roku zhoršila. Žádná země neuvedla zlepšení. Současně ale platí, že neexistuje jednotný trh léčiv ani jednotná metodika, jak porovnat nedostatek léků. Každopádně z průzkumu vyplynulo, že po Itálii, která hlásí největší výpadky, patří Česko k nejpostiženějším zemím. Delší dobu se hovoří o tom, že přesunout výrobu nezbytných ingrediencí k výrobě léků do několika málo továren v jihovýchodní Asii nebylo moudré. Přesun zpátky a logisticky náročný. Evropská pracovní síla zase drahá, což bude znamenat další nároky na veřejné zdravotnictví v kombinaci se stárnutím populace. Ve většině zemí se nezdá, že by měl nedostatek léků jednoduché a okamžité řešení. A i když se nějaké najde, pacientům, co nyní obráží několik lékáren po sobě, teď hned nepomůže doporučení lékařů a nově i některých politiků, že by řešením by lepší životní styl, je samozřejmě líbivá. Pokud ale člověk chytí infekci nebo si právě dobrým zdravotním stylem zlomí při sportovní činnosti nohu, rozhodně neocení. Léky jsou pro lidi, kteří jsou nemocní. Jako módní doplněk je bere skutečně jen minimum lidí. A těm třeba penicilin nechybí. Hororové příběhy lékařů na sociálních sítích, kterak jejich nemocnice shání po republice ten či onen preparát pacientům klid v duši nepřidává. Zprávě o celosvětových výpadcích. Také ne. Ve filmu Limonádový Joe byla nad pianem umístěna cedule s nápisem nestřílejte na pianistu. Dělá, co může. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek by podobnou potřeboval také dělá, co může, ale v žádném případě to nestačí.