Spolu s tím, jak po schůzce šéfa spravedlnosti Pavla Blažka z proputinovský mší budeme Martinem Nejedlým, narůstá tlak na jeho odchod z vlády. Jsme svědky pozoruhodného jevu. Spolek milion chvilek nejen že se ocitl pod palbou i z řad svých podporovatelů za to, že Blažka nenechali na své akci promluvit, ale objevily se i úvahy, že éra milionu chvilek skončila a spolek by se měl rozpustit. Skoro to už vypadá, že stejně jako Pavel Blažek je na odpis i hnutí, jež k jeho demisi vyzývá nejdéle a nejusilovněji. Absurdní je už sama úvaha, že milion chvilek pro demokracii se zpronevěřil demokracii tím, že nevpustil na pódium Pavla Blažka, který přišel na poslední chvíli a neohlášen. Vždyť z nedemokratického byl na tom, že si organizátoři nenechali nabourat vlastní happening protřelým manipulátorem. Přitom demokratického zacházení se Blažkovi dostalo už tím, že mohl mluvit s demonstranty mimo pódium milion chvilek od prvního okamžiku, kdy se objevily spekulace o Blažkově angažmá ve Fialově kabinetu, upozorňoval na rizika jmenování ministra spravedlnosti, jehož blízcí spolupracovníci a známí figurují ve vyšetřování brněnských privatizačních kauz. Asad ani chvilkaři nečekali, jak rychle a v jaké míře jim dá ministr Blažek za pravdu svými neurvalými zásahy do vyšetřování machinací s brněnskými byty, vymáháním informací nad rámec svých pravomocí či zpochybňováním integrity dozorující žalobkyně. A pokud dál Blažkovo setrvání ve funkci ohrožuje nejen vládní koalici, ale také důvěru občanů v právní stát. Pro koho už jiného by mělo být samozřejmostí vytrvat v tlaku na odvolání toxického ministra, než pro milion chvilek, jehož podíl na vzniku Fialovi vládní koalice byl zcela zásadní. Vždyť především čtvrt milionové demonstrace v červnu a listopadu 2019 v režii tehdejších lídrů milionu chvilek pohnuly vůdce demokratických stran k vytvoření obou koalic, které nakonec dokázali odstavit od moci Babišovo hnutí ANO. Nyní slýcháme, že milion chvilek vznikl v exponované době největších obav o osud demokracie v zemi ovládané destruktivním spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše. A nyní, když máme demokratickou vládu i prezidenta, měl by se odporoučet do historie. Tím spíš, že nové vedení spolku nedosahuje kalibru odešlých zakladatelů Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla. Jenže milion chvilek netvoří jen několik vskutku poněkud tápajících vrcholných organizátorů, ale hlavně je zde síť stovek dobrovolníků rozesetá všude po republice. Z těchto aktivních enkláv vzešla naděje a odhodlání bránit ohrožené pilíře demokracie, právního státu i západní orientace země. A právě toto vzepětí občanské společnosti lvím podílem přispělo k vítězství demokratických sil ve volbách. A to je také důvod, proč má smysl uchovat milion chvilek nějaké podobě pro horší časy. Vždyť ty mohou přijít dřív, než se nadějeme. Mimo jiné i proto, že premiér bude dál odolávat tlakům na odvolání nepřijatelného ministra, který je výsměchem jeho volebním příslibům změny odlišné politické kultury a obnovení důvěry ve stát.