Jak ovlivní další osud vládní koalice její plán na konsolidaci státních financí, zahrnující plejádu nepopulárních kroků od masivních škrtů až po zvyšování daní. Koneckonců jsme viděli, že popularita vlády se propadla už v době očekávání a vypouštění balonků. Kudy všudy by se mohly ubírat kroky Fialova kabinetu proti prohlubování rozpočtové destrukce? Nyní jsme v další, a to nevyhnutelné fázi. Zveřejněné konsolidační plány vlády poznamenané řadou kompromisů, procesních nejasností i dílčích omylů se logicky ocitli pod palbou opozice, odborů a zaměstnavatelů, průmyslových a dalších vlivových lobby a zaznívají temné prognózy pro Fialův kabinet. Odpor veřejnosti k úspornému balíku bude narůstat a nakonec povede k návratu Andreje Babiše dost Rakowski a k ovládnutí země antisystémovými stranami. I s tím je třeba chladnokrevně počítat, zvlášť pokud by do ozdravování rozpočtu zasáhli nějaké další veskrze destruktivní ekonomické otřesy. Prozatím ale máme k dispozici výsledky bleskového průzkumu pro ČRo po zveřejnění úsporného balíku a z nich nevycházejí šance na přijetí vládních opatření ve společnosti zdaleka tak ponuře jako v představách některých sociologů či politických analytiků. Nejen, že podle průzkumu je konsolidační balík pro polovinu obyvatel nezbytný, ale podle 70 % respondentů přichází vláda s plánem úspor pozdě. Jak toto vnímat? Asi tak, že ve značné části české společnosti je zakotven ostražitý přístup k rozpočtové nezodpovědnosti a k hrozbě rozvratu státních financí, a to dlouhodobě. Vzpomeňme na vytažení řecké karty ve volbách v roce 2010. Tehdy pravice zhatila šance lídra sociálních demokratů Jiřího Paroubka na uchopení vlády mimo jiné tím, že jeho rozhazovačné volební sliby líčila jako cestu k bankrotu, před nímž tenkrát stanulo právě Řecko. A a jestli podle 70 % občanů se vláda opozdila s ozdravnými opatřeními, tak je to také vzkaz, že strany Fialovi koalice měli hrát s veřejností daleko dříve otevřenější hru. Což nutně neznamená, že zrovna v době komunálních nebo prezidentských voleb měla vláda vyrukovat do parlamentu s konsolidačním i §, ale už tehdy měli politici koalice střízlivě vykreslovat, že se řítíme do rozpočtové mizérie a bez bolestných zásahů, náprava není možná a že součástí konsolidace bude i poměrně výrazné zvýšení daní. Pokud ale právě toto popíral předseda ODS Petr Fiala do poslední chvíle, pak není za to právem platí podrytí mi premiérské autority. O tom, že strany vládní koalice hrubě podcenili své voliče, svědčí právě ten realistický souhlas, s nímž polovina společnosti přijala současná vládní opatření. A jestliže podle dalšího zjištění výzkumníků si skoro 70 % lidí myslí, že navrhované kroky problémy státního rozpočtu nevyřeší, pak jde jen o další realistický vzkaz vládní koalici především v tom smyslu, že prosazení úsporných plánů v parlamentu bez zásadních ústupků je pouhým začátkem cesty ke stabilizaci veřejných financí. Další úsporné kroky musí následovat, a to bez ohledu na parlamentní volby v roce 2025. Ty už koalice nevyhraje, vyčká bavím o děním voličů za nos. Teď už jí nezbývá nic jiného než odvážná hra vabank.