Švédsko mělo po generace pověst spokojené a bezpečné země. Teď přišlo do obliby lomení rukama nad zánikem severské idyly. Skutečnost je, jak to bývá složitější, jak o tom vypovídají zprávy z posledních dnů. Jedno je publikace policejního seznamu ohrožených oblastí, těch, která bývají v médiích někdy označována jako no-go zóny, protože ve vypjatých chvílích tam nejen policie, ale ani hasiči nebo sanitky nemají možnost zasahovat. Seznam se uveřejňuje jednou za dva roky. Podle toho letošního se počet ohrožených oblastí snížil o dva, celkem jich je 59. Přehled však rozřazuje tyto okresy do tří kategorií podle závažnosti a zaznamenány byly pohyby nahoru i dolů. Problém ovšem zůstává. Ve zranitelných oblastech žije více než půl milionu lidí, tedy asi pět % obyvatel. To, co se změnilo, je postoj k problému, který se dříve nepojmenovával otevřeně, tedy že se nejedná o sociálně slabé regiony, ale místa, kde platí jiná pravidla než ostatním Švédsku a že to má hodně co do činění s přistěhovalci v první či druhé generaci. Proto se mluví o změně paradigmatu. Například guvernér centrální banky minulý týden varoval, že epidemie střelné trestné činnosti může představovat dlouhodobou hrozbu pro prosperitu Švédska, protože narušuje kulturu důvěry, která je základem úspěchu národní ekonomiky závislé na exportu. Ministryně financí Elizabeth Swann teflonová otevřeně mluvila o tom, že příjmy z kriminální ekonomiky představují už asi dvě a půl % HDP a hrozbami nabývá všudypřítomného charakteru, protože pronikla do legitimních firem a veřejných služeb. V minulých dnech také švédská vláda vyzvala k analýze ekonomických dopadů imigrace, což také představuje porušení dosavadních tabu, protože Švédsko přece nepočítá peníze, když jde o pomoc znevýhodněným. Navíc rozmanitost přece společnosti ekonomice jistě prospívá. Premiér už v Krista. On tak učinil pod tlakem antiimigrační strany švédští demokraté, která ve své zprávě tvrdí, že přistěhovalci stály Švédsko od roku 2000 o sedm více než 1000 miliard švédských korun, i když ekonomové metodiku této studie kritizují. Jenže Švédským demokratům se právě v tomto roce podařily dvě věci. Jednak se přiblížit k hlavnímu proudu, protože právě o ně se opírá dnešní pravicová koalice, a současně ovlivnit rétoriku i praktickou politiku ostatních stran. Tak například letos švédský premiér během návštěvy Dánska výmluvně navštívil tamní centrum pro deportaci odmítnutých žadatelů o azyl dřív a Švédy kritizované za přílišnou tvrdost. Stejně tak pravicová vláda v září zahájila studium dalších možných zpřísnění pro žadatele o azyl pracovní povolení nebo občanství včetně nových jazykových a kulturních testů. Tím se odděluje od dřívější sociálně demokratické éry, kterou si lidé spojují mimo jiné s imigrační vlnou roku 2015, ale i dřívější praxí. Když se rodil problém vzniku paralelních společností na předměstích a růstu moci gangů spojených s drogami i náboženským radikalismem. Zajímavé je, že i sociální demokraté, nyní opoziční strana, ve zvláštní zprávě kritizují svou dřívější politiku, podle které měla země příliš mírné podmínky pro příchod cizinců a vyvíjela prý malý tlak na jejich integraci, ospravedlňují tím, že nechtěli příliš přizpůsobovat tomu, co říkal i švédští demokraté. Ti prý ale žádné řešení nenabízeli. Sociální demokraté se na to cítí, tedy až v době, kdy se vrátí k moci a budou napravovat chyby, k nimž se dnes poctivě hlásí.