V Saúdské Arábii otevřeli první obchod s alkoholem. Nakupovat v něm budou moci jen diplomaté, a to ještě z nemuslimských zemí. Je vůbec o čem mluvit? V jistém ohledu jde o stejnou revoluci, jako když saúdské úřady před časem povolil i ženám řídit auto. Diváci britského seriálu Ano, pane ministře si možná vzpomenou na díl, v němž se čím hacker a jeho spolupracovníci ocitnou na recepci pořádané v nejmenované arabské zemi. Aby nebyly zcela na suchu, zřídí si uzavřené tiskové oddělení, do kterého se občas nechají přivolat. Volá například, že k Walker ze Skotska nebo pan Smirnov ze sovětské ambasády. Je to odraz západní představy, že zábavu lze pořídit jen se sklenicí v ruce, ale také přísnosti v otázce alkoholu v islámském světě nebo přinejmenším v některých jeho částech. V samotném Koránu není pití alkoholu zakázáno, ale podle vlivné tradice pálenky a víno zakázal prorok Mohamed. I když trvají debaty, zda měl na mysli veškerý alkohol, případně jen opilství. V praxi se ne vždy bral tento zákaz doslova. Téměř každý muslimský národ má své tradiční pití. U nás je známá rak je stejně jako třeba rak. Pálily se fíky, datle, rýže i víno. Stará perská poezie pití vína přímo oslavuje. Zatímco třeba v Egyptě se vaří pivo, na Arabském poloostrově byla ale obvykle v této věci větší přísnost a alkohol vlastně arabské slovo ani není tolik vrostlý do tamní kultury. Saúdská politická elita je se navíc dlouho opírala o konzervativní vahách. Lidské hnutí, které bralo zákazy z počátku islámu velmi vážně a netýkalo se to jen domácích. Například v roce 2015 jistý Brit pracující v Džiddě strávil zhruba rok ve vězení a těsně unikl bičování za to, že zákaz porušil. Jenže jeho pozdější výpovědi pro západní média ukázala také druhou stránku věci. Podle jeho líčení je pití alkoholu velmi obvyklá věc. Jeho lépe postavení saúdští známý prý běžně byli vybaveni kvalitním alkoholem ze západu. Západní experti totiž dobře placení gastarbeiteři si prý zcela běžně vyráběly domácí pivo nebo pálili vlastní alkohol. Stačilo se podívat, kdo si do nákupního košíku dává hodně ovocné šťávy a cukru. Také se běžně pronajímali vily s vysokými zdmi, kde se scházeli vyprahlý pijáci. Hlavní zásadou bylo nedělat hluk a neupozorňovat na sebe. Ovšem i policii prý bylo možné uplatit jak jinak než lahví whisky. Problém byl, když člověk a vyhmátla náboženská policie, jak se stalo jemu. Teď tedy oficiálně budou moci diplomaté z nemuslimských zemí pít legálně za velmi omezených podmínek. Tento posun nelze nevidět souvislosti s reformami korunního prince Mohameda, který odboural řadu starých omezení a oslabil vliv náboženských konzervativců, podobně jako když rozšířil práva saúdských žen. Ne v rámci demokratizace, ale spíše modernizace stávající autokracie. Mnohé se asi děje i v souvislosti se saúdským záměrem ucházet se o pořádání MS ve fotbale v příštím desetiletí, což by vedlo k další liberalizaci prodeje alkoholu. Oficiálně saúdští poddaní zatím být nemohou. Zatím mohli těžit z dosavadní tolerance nebo také trochu přetvářce v oblasti porušování některých pravidel. Stále více lidí cestuje mimo zemi a zvykli si na alkohol jako součást společenského života. Tato část společnosti pravděpodobně uvítala další otevírání 13. komnat jinak a zas možná chystá nějakou protireakci v obavě, že se staré náboženské ctnosti hroutí a s nimi odolnost saúdské společnosti. Zatím ale platí, že pivo si v saúdské restauraci nedáte, nebo ano, ale nealkoholické. Vyprahlá pouštní země je v první desítce největších spotřebitelů tohoto nápoje na světě.