Na západě o Ladislavu Mňačkovy psali jako o hlukem Hemingway jo vy nebo jako o daném loajálním komunistovi, který umíněně hledá pravdu a moralizuje, protože byl zkušený reportér i v této roli v době tvrdé cenzury jeho práce obsahovala zrnka pravdy, která čtenáře zaujala. Náklady jeho knih v 60. letech dosáhly asi milionu výtisků. Vynecháme-li jeho první úspěšnou knihu Smrt se říká, Engel Kent z roku 1959 o osudu valašské osady Ploština. Připomeňme si tituly, kterými se snažil o nápravu tehdejší společnosti. Kde končí prašné cesty a opožděné reportáže z roku 1963 a jak chutná moc z roku 1968. Touto poslední knihou vystoupil již zcela z role prominentního kritika režimu, když měsíční plamen v roce 1966 s ní otiskl jako ukázku dvě kapitoly, kterých se tehdejší prezident a první tajemník KSČ Antonín Novotný poznal. Pokusil se Mňačka zlikvidovat. Snažil se ho vyloučit z komunistické strany. To se mu sice nejspíš díky jeho velké popularitě nepodařilo, dostal jen výstrahu. Na tento krok už reagoval Mňačko zcela neloajálně a podepsal smlouvu s rakouským nakladatelem, kde kniha jak chutná moc, vyšla. A když v roce 967, době šestidenní války arabských zemí s Izraelem, českoslovenští komunisté jednostranně podpořili Araby. Přesídlil na protest do Izraele. Vydal prohlášení, v kterém stálo pokud chceme mít socialistického humánní zdraví s, tak musíme změnit jeho celý systém. Zároveň ale řekl, že nechce emigrovat. A to taky nemusel, protože v lednu 1968, pardon Antonín Novotný a začalo tzv. Pražské jaro. Ladislav Mňačko se mohl vrátit. Dlouho doma nezůstal. Po srpnové okupaci v roce 968 odešel nejprve do Itálie a pak do Rakouska. Živil se psaním detektivek, humoristických románů a televizních scénářů. Žil na vesnici Gross v Burgenlandu. Z bývalého robustního bojovníka intervenoval do role poctivého komunisty, který kritizoval duchovní být u kapitalismu k situaci v Československu v době normalizace a skoro všechny politiky včetně Vasila Bilaka, Gustava Husáka dobře znal, se nikdy nevyjádřil. O něco později Mňačka navštívila i naše nová velvyslankyně Magdaléna Vášáryová. Řekla mi nebylo to veselé setkání. Sbírá kamínky a vkládali do cementu, který si připravil kolem malého bazénku. Dokonce chvíli u mě na ambasádě bydlel, když prodal domek na vesnici, ode mne se přestěhoval do Píšťan, pak zase zpět do Rakouska a z Rakouska do Prahy. Byl duší novinář a na rakouské vesnici neměl o čem reportovat. Zabloudil v sobě i ve světě. Ladislav Mňačko zemřel u soudu žen. Smutkem nad sebou i nad osudem Slovenska po nástupu Vladimíra Mečiara v roce 1994. Bratislavě, kterou často navštěvován. Narodil se 20. ledna 1919 před 105 lety.