Jak poznat, že to jde s politikou z kopce? Prvním varováním bývá lehkost, se kterou si politici dělají, co se jim zachce. Když se k tomu přidá lhostejnost veřejnosti, které je jedno, co politici dělají. Důsledkem je řada politických podivností. Moc bez odpovědnosti činí z politické práce zábavu a povyražení. Politika, který se rád poslouchá, nelze přesvědčit, že mlčet je zlato. Slyšíme ho vykládat cokoliv, co mu zrovna slina přinese na jazyk. A v lepším případě jsou to nicneříkající frázi, banality a sebechvála, jež pouze zapáchá. V horším případě se ale jedná o signály. Pokud politika baví cestování, není v naší moci ovlivnit, kam se našim jménem vypraví a s kým se vyfotografuje. Někdy je z takové vrcholné turistiky jenom ostuda, jindy si to ale odskáče ekonomika. A speciální kapitolou je válečná turistika, čili svého druhu zábava adrenalinová. Je to něco jako bungee jumping, přičemž jsme to my, koho politici postrčí z Mostu, abychom se odvážně nedobrovolně zhoupli na pofidérním laně. Politickou podivností je praxe, kdy si politici zakazují přihlížet k tomu, co lidé chtějí. Natolik jsi ošklivý populismus, že co chceme, pro jistotu ani netuší a nehrozí, že by se na to zeptali. Tím se vysvětluje, že politici neřeší existující problémy, nýbrž problémy neexistující, které si sami vymýšlejí. Obecně platí, že politici jsou srozuměni s tím, co kvůli nim nefunguje, a jsou nervózní z toho, co funguje bez nich. Jak na to ale politiky upozornit? Politika nikdy nebyla tak neosobní, jako je dnes. Máme vládu, která se po svém jmenování vyfotografoval s rouškami tak, že u většiny ministrů ani nevíme, jak vypadají. Společné foto bez onoho mafiánského maskování už buďto nepořídili, anebo není důvod ho dávat do novin, když nevíme, jak politici vypadají, co dělají a něco si myslí. Média místo politiky logicky upřednostňují jiná témata. Třeba nadšení s fotbalisty, který hlásí, že na kluky senzačních sestřelování čehosi, co může být i UFO anebo investigaci, jak se nám do potravin salámovou metodou vkrádá licencovaných. Myslím, že vláda zaparkovala na vedlejší koleji, zdá se, nikomu nevadí. Politici si pak takovou destinaci nemohou vynachválit. Nejsou obtěžováni všetečným dozorem a mohou se bavit tím, jak nám mydlí schody. V těžko říct, co by vláda mohla udělat, abychom si jí všimli. Asi nic menšího než podat demisi.