Muselo se to stát. Ač ministr vnitra Vít Rakušan ze všech sil bránil zánovního ředitele Úřadu pro zahraniční styky Petra Mlejnka, nemohl o ubránit. To bylo každému jasné od té chvíle, kdy vyšlo najevo, že Mlejnek se pravidelně scházel s obviněným podnikatelem Michalem Redlem. Rakušan místo toho, aby se obratem Redlova známého zbavil, zatáhl do této své nekompetentní hry celou vládu. Vynutil si podporu na premiérovi Petru Fialovi Rakušanovou. Usilovné bránění Mlejnka tak oprávněně zavdává pochyby, z jakých důvodů předseda stan tak urputně hájil člověka navázaného na zákulisního kmotra hnutí. Celé kauze bohužel není ani jeden okamžik, který by mohl být brán jako polehčující okolnost pro Rakušana. Když vypukla kauza dozimetr, ukázalo se, že z někdejší pravou rukou Kintera Radovana Krejčíře se scházel s nutí kdekdo. Rakušan se šikovně pasoval do role předsedy, který vůbec netušil, co se v jeho straně děje, a slíbil, že nekompromisně vymetl z nutí všechny kontakty na Redla. Za pouhé telefonování se musel poroučet kvalitní ministr školství. Za pouhou jednu schůzku musel skončit šéf České pošty. Když však Redlova síť prorostla až k Rakušanovi, okamžitě obrátil. Přitom kauza Mlejnek je mimořádně vážná. Jde o důvěryhodnost tajných služeb. Mlejnek dosud nebyl schopen vysvětlit, proč si pravidelně s nesvéprávným Redlem tykal. O veřejných zakázkách přitom týdne mohl procházet ty nejtajnější dokumenty státu. To vůbec není v pořádku. Rakušan selhal jako politik, protože místo rychlé nápravy svého omylu zvolil zákopovou válku proti všem. Začal napadat všechny kritiky, spřádal pohádky o komplotu zpravodajských služeb. Svůj omyl bagatelizoval jako hon na čarodějnice. Stále více a více se zamotával k domu. Mlejnka vlastně doporučil, jaké má na něj reference a proč ten nemá příslušnou prověrku. Stačí si představit, co by se dělo, kdyby do čela tajné služby předchozí premiér Andrej Babiš povolal člověka, který si pravidelně tykal s obviněnými v mnoha korupčních skandálech. Ano, na náměstích po celém Česku by už asi se jistě organizovali mnohasettisícové demonstrace. Rakušan si ale myslel, že je mu naprosto nepřijatelný výběr šéfa tajné služby navázaného na kmotra vlastního hnutí. Projde, to byla spektakulární ztráta soudnosti. Udělal tím velkou radost opozici, kdy Andrej Babiš čekající na vlastní soud za korupci, se mohl začít opět vykreslovat jako protikorupční bojovník. Naopak Rakušan velmi rozzlobil vládu, protože kabinet Petra Fialy má dost problémů s krizí i bez skandálu. Stan no a těžce zklamal své spolustraníky a mnohé své voliče, kteří Rakušanovi ve volební kampani minulý rok uvěřili, že je reinkarnací Mirka Dušín a ručí za to, že s ním se už babičkovské praktiky nikdy nemohou do politiky vrátit. Ale jinak tedy nakonec končí. O osudu Rakušana ale není zdaleka definitivně rozhodnuto. Premiér Fiala sice ví, že bez silného poslaneckého klubu starostů nemůže udržet vládu, takže Rakušanovi nemůže nic diktovat. Nicméně pokud dojde na pravděpodobnou větší obměnu vlády, fiala asi udělá to, co už měl udělat na začátku celé kauzy. Pokusí se přesvědčit Rakušana, že stan Ministerstvo vnitra nezvládá a zda by se Rakušan nechtěl přesunout tam, kde na to stačí, například na ministerstvo školství.