Před heřmánkem smekni, před bezem klekni. Toto úsloví je dávné a až otřepané, ale věřte mi, že málokdy se hodí tak jako v tuto chvíli. Našim dnešním hostem je totiž dáma, která před pár lety zcela změnila svou profesní cestu a spolu se svou rodinou realizovala pozoruhodný a odvážný bezinkový sen. Dnes je nedaleko hory Blaník dominantou jejich hospodaření bez o výsad, založený v roce 2017 a čítající přes 3000 keřů odrůdového černého bezu. Jaký je život bezových hospodářů? Jak plynou jejich dny a zbyde čas alespoň někdy na to jen se tak pomaloučku polehoučku projít v moři voňavých bezinek. Zeptám se právě teď od mikrofonu zdraví Eva Hůlková. Hovoří.

Tak tedy naším dnešním hostem je paní Renata Vondráková, původně dotační expertka, projektová manažerka, která působila ve strukturách EU a v Česku tak je v asociaci soukromě hospodařících zemědělců jako zahraniční tajemnice, nyní pěstitelka bezinek. Moc děkuji, že jste si udělala čas. Vítejte.

Děkuji za pozvání. Dobrý den. Všichni víme, jak jsou ty bezinky lehoučké až éterické, ty květy. A vypočítáte tu úrodu a to všechno, co zpracováváte po tunách. To by mě zajímalo, jak z toho bolí svaly a jak dlouho trvá organismu lidskému, než si na tento druh práce zvykne. No tak loni jsme sesbírali asi tunu, 650 kilo květu. Ty květy jsou lehké. Ta práce je ale náročná, protože je to většinou za plného slunce, vlastně v červnu. Snažíme se sbírat opravdu v tom nejlepším počasí, takže to není tolik o tom, že by se třeba hodně zvedalo, ale hodně se toho nachodí. Vlastně když projdete ten statek, je to 12 km. Je tam nějaká souvislost, když si to chceme představit třeba s vinicí, je úplně vlastně jsme postupem času přišli na to, že péče o bezový sad se v podstatě hodně rovná péči o vinici. A v tom jsme v hrozné nevýhodě, protože jsme vlastně Středočeský kraj a nemáme k těm vinařům tak blízko a nemůžeme si od nich půjčoval, co bychom třeba potřebovali, ani ani poradit. K podrobnostem ohledně tady toho vašeho živobytí se ještě dostaneme, ale když to vezmeme popořadě, kdy, jak, proč? Z jakých okolností vás napadlo, že toto by mohl být zajímavý smysluplný život pro vaši rodinu? Tak já jsem právě v roce 2012 začala pracovat pro asociaci soukromého zemědělství a pro mě to po letech rozvoje venkova bylo úplně jako vlastně najednou probuzení, že ten venkov není o tom, co jsem dělala předtím, že jako školy, školky a všechno, co je uvnitř té vesnice. Ale najednou jsem se rozkoukal a viděla jsem ven z té vesnice a začal jsem se zajímat o to, co tam dělají zemědělci, co tam dělají lesníci, co se dělá venku sedí potravináři, co pak zpracovávají. A vlastně jsem teprve pochopila, že venkov opravdu tvoří to, co je venku i v dnešní moderní době. A jak jsem začala lítat i za ně, vlastně do Bruselu, za tu asociaci a vyjednávat vlastně dotační podmínky a toto, tak jsem začala mít obrovskou touhu vlastně ji taky ven a dělat něco venku. A najednou stát se jakoby tím zemědělcem, tak i pro mě neuvěřitelný. Přišlo to samo jako, nebylo to plánovaný.