Archiv Plus

Volby v letech socialismu aneb Jedna kandidátka, jeden výsledek

Archiv Plus

Plus

Radostně, jednotně a manifestačně. Tak se chodilo volit za minulého režimu. Za normalizace byly volby jednou za pět let. Volilo se najednou do národního i federálního parlamentu, do místních nebo městských, okresních a krajských výborů. Ve stejný okamžik se také vybírali soudci z lidu.

2. října 2020, 11:00

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Urny volební za tím. Jdu tě s ní. V celé naší republice čekají urny na voliče. Na voliče, kteří ví, kdo je jejich kandidát. Ničemu se nediví. Vědí, co do urny dát. Jedna urna 2. 3. je těch uren víc než dost pro budoucnost našich dětí, pro radostnou budoucnost. Takto ironicky v 70. letech veršoval o volbách básník Aleš Kovanda. Co se z těchto voleb, ve kterých si voliči nemohli vybrat, dochovalo v rozhlasovém archivu, si můžete poslechnout v příštích minutách. Příjemný poslech vám přeje Veronika Kindlová.
Archiv plus.
Krátce po druhé hodině, vysvětlil nad Prahou z těžkých mraků slunce z trasy hradu bylo vidět daleko za obzor. Pronikavé sluneční paprsky zalévali kontury známých věží. Na vyhlídce postávaly stovky turistů a kochali se pohledem na panorama Prahy. Je pátek, všední den, ve kterém užívám i pohody jako včera jako před týdnem. Lidé po práci přišli na svůj hrad, aby se pokochali památkami a pocítili dodatek historie, která tudy prošla, a zkamenělé do krásy. A to v časné odpoledne sem míří k Matyášově bráně lidé z Pohořelce, Keplerovy ulice, Loretánské z malebného nového světa i starousedlíci z okolí hradu. A právě na nich samých je vidět, že ten dnešní den je pro ně zapsán v kalendáři červeně jako svátek.