Archiv Plus

Naše budoucnost záleží na nás, říkala Petruška Šustrová

Archiv Plus

Naše budoucnost záleží na nás, říkala Petruška Šustrová
Zleva Ivan Dejmal, Petruška Šustrová a Jan Frolík

Plus

Byla svéráznou a netuctovou osobností, řekl o Petrušce Šustrové biskup Václav Malý a dodal, že se vším, co dělala, byl vždy spojen zájem o to, co se děje okolo; zájem, který přecházel v činy a jasné postoje. V roce 1968 jí bylo jedenadvacet let, a coby studentka češtiny a dějepisu měla život před sebou. Jenže přišlo složitých dvacet let. Nejen tohle období Petrušky Šustrové připomene pořad Archiv Plus.
David Hertl

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Byla svéráznou a netuctovou osobností, řekl o Petrušce Šustrové biskup Václav Malý a dodal, že se vším, co dělal a byl vždy spojen zájem o to, co se děje okolo. Zájem, který přecházel v činy a jasné postoje. V roce 968 jí bylo 21 let a coby studentka češtiny a dějepisu měla život před sebou. Jenže přišlo složitých 20 roků. Nejen toto období Petrušky Šustrové připomene v následujícím pořadu a dobrý poslech přeje David Hertl archiv.

  • Patřím ke generaci, která na jméno Petrušky Šustrové narazila ve vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky v polovině 80. let minulého století. V roce 85 byla totiž jednou ze tří mluvčích Charty 77. Poslouchal jsem Ivana Medka, který na Hlasu Ameriky informoval o textech charty a o tom, jakému pronásledování byly mluvčí i další signatáři charty vystaveni. A v duchu si říkal, že kdybych se pokusil podepsat chartu, mohlo by mi to zkomplikovat i tak jednoduchou věc, jakou byla maturita. Prostě jsem se bál. I v té polovině 80. let dával komunisty ovládaný režim najevo, že ho chartisté štvou. Jak po letech Petruška Šustrová vzpomínala v pořadu příběhy 20. století, režim měl z charty především strach a represe byly proto přehnaně tvrdé.

  • To je takový svědectví, že se báli větru, deště a zimy, podzimu, léta, jara, všeho a že jakmile se tedy někdo ozval, tak tomu udělali právě tu publicitu. Ale zároveň tak je potřeba počítat s tím, že to mělo zastrašit případné další signatáře. A myslím si, že režim celkem dobře odhadl, že je to vlastně tak kompromisní a tak lze realistický, že by to najednou mohl podepsat třeba milion lidí, protože tady bylo víc než milion lidí, který si to mysleli. To, co bylo v té chartě napsáno, o tom jsem přesvědčen a postavit se komunisty ovládané mu režimu chtělo odvahu. A ta Petrušce Šustrové nechyběla už řadu let. Předtím, než podepsala Chartu 77. V roce 66 začala studovat češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy o tři roky později a byla uvězněna za podvracení republiky a opoziční aktivity v levicovém hnutí revoluční mládeže, jehož členy byli také Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal či Petr Uhl. Soud se konal v březnu 71 a režim spustil jednu z mediálních kampaní. Měla zostudit a zesměšnit obžalované, jak se o to v rozhlasových novinách z 10. března 71 pokusil komentátor Bohumil Roháček.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu