Archiv Plus

Jak cenzura řádila v rozhlasovém vysílání

Archiv Plus

Plus

„Slobodu tlače uznávame. Ale sloboda tlače ako každá sloboda má svoje hranice a v danom prípade sú to hranice základných koncepcií straníckeho a štátneho vedenia,“ říká Gustav Husák na nahrávce z aktivu družstevníků v Nitře v dubnu 1969 jen pár dní před tím, než vystřídal Alexandra Dubčeka ve vedení KSČ. Výstižně popsal poměry v nastupující normalizaci: můžete si dělat, co chcete, pokud to tedy dovolí rozměry klece, kterou vám ukovala strana.

20. dubna 2018, 18:00

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Svoboda slova, dnes vnímaná jako základ demokracie, nebyla v prvních desetiletích od založení naší republiky vždy tak úplně samozřejmou věcí. I za první republiky existovala určitá cenzurní omezení, která dopadala zejména na tiskoviny extremistických skupin, tedy komunistů a fašistů nebo německých nacionalistů. Zcela za své vzala svoboda slova za protektorátu, a tak to vydrželo až na jednu drobnou výjimku i v době diktatury proletariátu. A právě cenzuře v posledně jmenovaném období je věnován i dnešní archiv. Plus příjemný poslech přeje Veronika Kindlová.
Archiv plus.
V 1. 2 desetiletích komunistické totality byla cenzura všudypřítomná a neúprosná. Podle zákona z roku 50 musela média vychovávat k socialismu, nad čímž přísně bděla Hlavní správa tiskového dohledu. Kontrolovalo se kdeco, včetně křížovek nebo úmrtních oznámení. O existenci cenzury se ale nemluvilo. První nesmělé hlasy o svobodě slova se začaly ozývat na začátku 60. let. Například v roce 963 v rozhlasové besedě o moderním divadle, kde hovořil režisér Otomar Krejča a teatrolog Jan Kopecký.