Nelze vrátit lidem svobodu bez toho, aby to byla především svoboda, být příčinou svých vlastních starostí. Svobodný člověk je problém pro sebe i ostatní. Tato slova Václava Bělohradského ze začátku 90. let mě stále zní v uších. Jeho myšlenka platí dodnes, a dokonce možná o něco víc než tehdy, protože řada lidí se po roce 1989 zvýšení očekávání s touto novou zátěží nedokázala vypořádat. Paternalismus jim chybí. To Bělohradský ví, ale je přesvědčen, že z diskuse nemá být nikdo vyloučen. Debata se podle něho má vést ovšem i o tom, je-li zeměkoule placatá, abychom se dozvěděli, co si lidé myslí. Ne, no, Václava Bělohradského znám z konce 60. let ze sešitu a osobně se se setkali až v exilu. Nejprve mě ale zaujal doslovem ke kacířským se jím Jana Patočky, z něhož jsem citoval v knize České rozhovory ve světě. Osobně jsme se setkali v roce 1981. Václav byl k nepřehlédnutí. Vysoký, štíhlý, s delšími vlasy a patkou přes výrazné čelo, nos, malé kulaté brýle jako gem jo a pohyboval se jako žák. A ty ve filmu prázdniny pana pilota. Z domova si přinesl dar bezprostřednosti. Od Italů se naučil mluvit rukama. Od té doby jsme se scházeli často nejen Bonnu a v Janově, ale i na horách v Jižním Tyrolsku, kde jsme společně trávili Vánoce i Silvestra. Tam se taky zrodila myšlenka, abychom naše noční rozhovory zaznamenaly v knize, o které jsme dali název myslet zeleň světa. Václav o mně tvrdil, že jsem byl i jeho modelovým neodborným čtenářem, který ho naučil hledat obecně srozumitelný způsob, jak o filozofii mluvit. A Václav mě zase přivedl k zájmu o sociologii. Náš rozhovor vydal v Praze v edici expedice Václav Havel a díky tomu se zrodil další rozhovor dálkový výslech Václava Havla. Václav Bělohradský byl pro mě první nejdůležitější člověk, kterého jsem v exilu poznal. Moc dobře si pamatuji na jeho větu jsem rád, že mohu žít na periférii, neboť jsem přesvědčen, že tam se může zrodit něco nového. Střed je vždy oslepen sám sebou, podléhá módám a chybí mu odstup. Kafka a pustil to jen dokazují. Proto jsem byl velice překvapen, když po návratu do Prahy se pohyboval dlouho ve středu, a to nejen vedle Václava Havla, Václava Klause, ale i Miloše Zemana. A když vystoupil na sněmu ano, Andrej Babiš, je pravda, ale taky je, že ať se pohyboval na periférii či ve středu, vždy inspiroval a provokoval vlastním originálním myšlením. A nejspíš. Proto dnes říká kdybych měl znovu možnost volby, méně bych publikoval a víc bych v životě vybudoval pevné vztahy. Filozof Václav Bělohradský se dnes 17. ledna dožil 80 let. Přeje mám u dalších let hodně síly a aby na politiky zase křičel nikdy nebudu váš vždycky je třeba pomáhat. Poražený.