Západní země minulý týden přistoupili k asi největšímu zásahu do trhu s ropou, který se kdy odehrál. Země EU a tzv. koalice cenového stropu, kam patří dále Spojené státy, Kanada, Británie, Japonsko a Austrálie, od pátého února příštího roku zakážou námořní obchod s ruskou ropou. Výjimkou je obchod s cenou pod 60 dolarů za barel. Pokud by cena daného kontraktu byla vyšší, rejdaři nemohou roku přepravit a pojišťovny pojistit. Řeklo by se, že země mimo cenový kartel, což je většina Asie, Afriky a Latinská Amerika, nemusejí strop respektovat a skutečně nemusejí. Ale západ spoléhá na to, že jim přepravu nikdo nepojistí a tím transakci znemožní. 90 % pojištění tohoto obchodu totiž zajišťují západní instituce. Pro mě mazaných detailů je v dohodě o cenovém stropu víc. Ostatně i samotný smysl akce je taková trochu chytrá horákyně. Západ chtěl, aby Rusko přišlo o příjmy z prodeje své ropy, ale nikoli, že by Rusko přestalo surovinu vyvážet úplně. To by totiž znamenalo prudký růst cen ropy po celém světě a další tlak na už tak tíživou inflaci. Rusko je po Saúdské Arábii druhým největším světovým exportérem ropy, takže se zvolilo řešení nikoli úplného embarga, ale embarga kromě prodejů pod cenovým stropem. Dosažená cena 60 dolarů za barel je necelých 10 % pod aktuální tržní hodnotou ropy, takže to není nic, co by Rusko zase tolik bolelo. Výrobní náklady uralské ropy jsou zhruba poloviční. Cenový strop se bude každé dva měsíce obnovovat a nesmí vzrůst nad pět % proti průměrným cenám za uplynulé období. Námořní stát jako Kypr a Řecko se báli příliš přísného stropu právě proto, že by hrozil prudký růst cen ropy a pád obchodů. To by celosvětově znamenalo také nedostatek nafty, což by v době energetické krize byl další problém. Naopak Ukrajina a Polsko tlačili na nižší strop, protože chtěli Putina co nejvíce zbavit výnosů z ropy. Česko se mimochodem v celém problému ocitlo ve své klasické poněkud švejkovské pozici, protože cenový strop je uvalen jen na námořní přepravu ropy. Česko spolu se Slovenskem a Maďarskem zatím o své dodávky dopravované ropovodem Družba nepřijde. Podle české vlády by závislost na ruské ropě měla skončit nejpozději v roce 2025, až se dobuduje ropovod TAL. Takže za vnitrozemské Česko problém klasicky vyřeší větší hráči. Mimochodem, Němci a Poláci přestanu ropu severní větví družby dopravovat už letos. Rusko do letoška pokrývalo zhruba třetinu evropské potřeby ropy. Už nyní je začaly nahrazovat kontrakty třeba s Norskem, Saúdskou Arábií i Spojenými státy. Teď se čeká, zda se k politice z cenového stropu připojí Čína a Indie. Nejspíše se zachovají pragmaticky podle své předpokládané potřeby ropy. Čínský průmysl to strpěl přetrvávajícími pandemickými uzávěrami. A to buď se rozjede. Čína si může s Ruskem vyjednat velmi slušné cenové podmínky. Západní embargo jí vlastně otevře prostor pro slevu, aniž by země musela ke stropu přistupovat. Podobnou strategii by ostatně mohly přijmout i ostatní země. Rusko prohlásilo, že se zeměmi, které se s iniciativou spojí, nebude obchodovat. Ropné embargo je velký kompromis. Měl by připravit Putina o příjmy a zároveň udržet trh s ropou stabilní a ideálně snížit ceny. Může se stát vzorem diplomacie, ale i průšvihem. To se teprve uvidí. Podobný zásah do trhu každopádně nebyl. Jenže na tahu je nyní Rusko.