Červnové eurovolby klepou na dveře a s nimi i úvahy, jakou podobu bude mít příští Evropský parlament a hlavně pak, jakou roli v něm budou hrát politické strany, které by EU nejraději rozpustili. Už teď se jeví jako pravděpodobné, že i když strany tohoto typu zřejmě posílí, jejich jednotný blok asi nevznikne, a pokud ano, bude podstatně slabší, než se před volbami očekávalo. Může za to především nedávná roztržka mezi francouzským národním sdružením někdejší trojnásobné prezidentské kandidátky Marine Le Penové a protiimigrační Alternativy pro Německo AfD. Vedení francouzské strany totiž před časem avizovalo, že po letošních eurovolbách už nebude s německým partnerem spolupracovat. Dosud přitom tvořili v Evropském parlamentu společnou frakci s názvem identita a demokracie. K roztržce mezi ledovci a alternativou se schylovalo už delší dobu. Strana Marine Le Penové se už několik let snaží opustit své radikální kořeny a posunout se do politického středu, je zatím kalkul, který má přispět ke zvýšení šancí Le Penové stát se za tři roky příští francouzskou prezidentkou. V rámci této strategie se snaží systematicky odstraňovat z cesty všechno, co by mohlo poškodit nový umírněný obraz této strany. Alternativa pro Německo se naopak vydává přesně opačným směrem a stále víc se radikalizuje, takže začal naplno v překážet. Dobře to bylo vidět na přelomu roku, kdy se dostala německá alternativa silně pod tlak kvůli tomu, že její politici veřejně podporoval i požadavek na tzv. emigraci, čili masové vyhošťování lidí s cizími kořeny a jejich návrat do zemí původu. Strana Marine Le Penové se od toho distancovala a pohrozila ukončením spolupráce na evropské úrovni. A k tomu teď také skutečně dojde. Může za to rozhovor, který poskytl lídr AfD do eurovoleb Maxi Milan. Krach italskému levicově liberálnímu deníku republika. Jako by už nestačilo, že dosavadní europoslanec krach čelí podezření z úplatnosti ze strany Ruska a příliš těsných vazeb na Čínu. Ve zmíněném rozhovoru totiž prohlásil, že cituji ne každý příslušník oddílu SS byl zločinec a argumentoval mimo jiné osobností spisovatele Güntera Grasse. Tyto jednotky přitom měli v letech druhé světové války na svědomí stovky 1000 obětí. Její členové působili jako dozorci v koncentračních táborech, podíleli se na celé řadě pogromu, zejména ve východní Evropě. O tom, proč to udělal, lze pouze spekulovat. Musel totiž vědět, komu poskytuje rozhovor. Je vysoce pravděpodobné, že z jeho strany šlo o cílenou provokaci. Možná to byla tichá pomsta vedení Alternativy pro Německo, jíž musel před časem potupně slíbit, že jejím jménem nebude veřejně vůbec vystupovat. Ještě koncem loňského roku si Alternativa pro Německo mohla pomýšlet na to, že se svými 20 % v průzkumech bude černým koněm německých eurovoleb. Teď se ovšem ocitla v úplné izolaci. Nejenom, že s ní už nechce mít nic společného Marine Le Penová. Těsně před eurovolbami se k francouzskému národnímu sdružení přidaly i ostatní pravicové populistické strany, když vyloučili Alternativy pro Německo ze společné frakce.