První zahraniční návštěva slovenského premiéra vede tradičně do ČR a českého na Slovensko. Na této tradici nebylo co měnit, i když politické reprezentace obou zemí si nemohou být v této chvíli vzdálenější. Také to občas viditelně skřípalo. Úsměvů i tradičních formálních bylo méně a občas se jednalo ve stylu chytré horákyně. Ani tak, ani onak. Přesto je asi dobře, že česko-slovenské vztahy nejsou zpřetrhány ani odlišnou politickou orientací vlát. Česká i Slovenská republika jsou si velmi blízké země, spojené nejen společnou historii, ale také podobnými problémy, a tedy i podobnými postoji k mnoha otázkách, včetně geopolitických. I nejvíce skloňovaný rozpor ve vojenské podpoře Ukrajiny není až tak fatální. Ani jedna ze zemí není vojenskou velmocí. Podpora je stejně spíše symbolická a té se nezříká ani Slovensko s Robertem Ficem. On sám už deklaroval, že odmítá pouze oficiální státní podporu. Nijak ale nebude bránit firmám se komerčně podílet na dodávkách zbraní pro Ukrajinu a Slovensko se také nezříká humanitární pomoci. Samozřejmě otázka, zdali společně s maďarským premiérem Orbánem nehodlá Fico nějak blokovat evropské aktivity nebo usilovat o zmírnění protiruských sankcí. Ale i zde se zdá, že nastavuje přívětivější evropskou tvář než ve vyhrocené agresivní kampani. Evidentně stojí o to, aby ho v zahraničí brali vážně a nebyl tu za vyděděnce. Přesto jeho setkání s českým prezidentem neslo známky absurdity. Na společné fotografii vypadají oba podobně odměřeně, jako tomu bylo při prvním přijetí Fica slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou po jeho vítězných volbách. Nekonala se ani tisková konference s vysvětlením, že taková konference je obvyklá po jednáních s protějškem, tedy premiérem. Paradoxně to asi mohl slovenský premiér ocenit. Jeho nepřátelský vztah k novinářům je legendární prezident Petr Pavel ostatně před volbami před jeho vítězstvím i z tohoto důvodu varoval společně s ministrem zahraničí jejich obavy se přístupem nové slovenské vlády k médiím, čistkami ve státní správě a spoluprací s kontroverzní Slovenskou národní stranou, plnou navíc nestranických proti západních radikálů, vlastně potvrdil i prezident Pavel. Má blízko k prezidentce Čaputové, která ho prý musela přemlouvat, aby se s Ficem vůbec sešel. Ten totiž Čaputovou soustavně vulgárně urážel a nit nenechal suchou ani na Pavlovi. Ne úplně standardní byl pak Ficův zájem sejít se s prezidenty bývalými Václavem Klausem a Milošem Zemanem oběma nyní už na penzi. S lídrem opozice Andrejem Babišem, který naopak se zjevně hodlá pokusit o podobný comeback jako Fico. A jeho přivítání Zemanem oslovením kamaráde jen podtrhlo současné zvláštní peripetie vztahů. Chladné bylo setkání i v Senátu, kde jeho předseda Miloš Vystrčil připomněl též odlišné názory na ukrajinskou válku. To premiér Petr Fiala na úřadě vlády radí. Hovořil o nadstandardních vztazích a bodech, kde se obě země shodují, jako je nelegální migrace, energetika, doprava a společná obrana vzdušného prostoru v rámci Severoatlantické aliance. Je pravděpodobné, že tato témata nakonec zase převáží. A bude zajisté také záležet na tom, kdo se stane novou slovenskou prezidentkou nebo prezidentem. Zuzana Čaputová ve své funkci končí a bývá na Slovensku zvykem, jakož i v ČR, že pokud je společnost rozdělena na dvě skoro stejně silné skupiny, kyvadlo se ve volbách vyvažuje. Prezidentem může tedy zůstat někdo, kdo bude aktuální české politické reprezentaci bližší, než je slovenská vládní koalice. To se bezesporu odrazí i ve visegrádské spolupráci, na které mají prý obě země další zájem. I tam jsou ale právě problémy se souladem politických reprezentací. I tam ale zpravidla převažují podobné zájmy středoevropských zemí nad body, ve kterých jsou v rozporu.