34 let. To už je přes třetinu století. Skoro dvě generace. A tolik let už uplynulo od slavných listopadových dnů roku 989. Kdybychom se tehdy díval i dozadu o tolik let, došli bychom k roku 955 odečteno od konce druhé světové války, byl by to rok 1911. Byly to zkrátka vždy před třemi desetiletími úplně jiné doby. V prvním případě to bylo jen dva roky od smrti komunistického diktátora Klementa Gottwalda, který převedl svou stranu a s ní bohužel i celý stát do role staly nových loutek. Ve druhém případě ještě svět ani netušil, že přijde první světová válka, ti méně druhá. Přesto je výročí 17. listopadu, které symbolizuje události následné věž důsledku znovu se začaly psát dějiny demokratické české politiky, maximálně živé. Mnoho z tehdejších aktérů už není naživu. Hlavní postava tehdejších událostí a pozdější prezident Václav Havel a naposledy přešel na druhý břeh jeho blízký spolupracovník Karel Schwarzenberg. Není mezi námi ani Alexandr Dubček, který se stal ani ne tak vlastní zásluhou návazným symbolem prvního pokusu o demokracii roku 968, tehdy rozježděnou ruskými tanky. Přesto lidé pravidelně přicházejí do ulic českých měst a připomínají si tehdejší události. Mezi českými státními svátky, které jsou často spíše rozpačité, je 17. listopad nade vší pochybnost svátkem živým a spontánním. Centra tehdejších událostí, hlavně pražská Národní třída a Václavské náměstí jsou dějištěm lidové slavnosti, národní pouti, demokratické manifestace, tak by se to různě dalo nazvat. Mezi účastníky jsou lidé různých generací, včetně té nejmladší. Je již v listopadu 989 žili sotva rodiče. Návrat svobody a demokracie, porážka naskrz už prohnilého totalitního režimu jsou zkrátka symboly, které jsou srozumitelné každému. I když 34 let je natolik dlouhá doba, že není možné tehdejší novou politickou reprezentaci vinit za všechny chyby a zmatky, které se od té doby udály. Je ale jasné, že lépe se i negativní jevy a aféry řeší v ovzduší svobodné diskuse a demokracie. Toho ostatně využívá i nejmladší generace, která přichází ze svými požadavky, jako jsou problémy sociální bydlení, vzdělání, udržitelnosti klimatu. I oni si občas chtějí prožít svou mladistvou revoluci a starší generace na to občas reagují stejně podrážděně jako na všechny studentské revoluce. Jistý děkan chtěl před časem vypnout elektrický proud studentům své fakulty, když na podporu svých požadavků obsadili školu. Jako se to ale běžně dělo právě v roce 1989. Vypínač není argument. Právě, že 17. listopad je Den boje za svobodu a demokracii a k němu patří dialog i věcné argumenty na téma co třeba svobodu a demokracii ohrožuje? Rozhodně ji neohrožuje diskuse, která ke svobodě i demokracii bytostně patří.