Řekněme si to natvrdo. Pokud se nesmíříme s nižší životní úrovní a vyššími náklady na obranu, budeme se mít ještě hůř. Po listopadu 1989 jsme se připojili k civilizaci, v níž platila stará společenská smlouva, která zajišťovala občanů, kteří budou ochotní se vzdělávat a pracovat, samostatnou existenci, podporovala jejich individuální vědomí a za jejich loajalitu k vládám, které se střídaly, ale společenskou smlouvu dodržovali, jim zajišťovala stále vzrůstající životní úroveň. Bohužel již tom roce 1989, jak nás na to upozorňoval areál vdá Rudolf, se tato společenská smlouva začala porušovat. Počet bohatých a chudých bobtnal a počet střední třídy, na které dříve tyto režimy stály, se začal tenčit a u nás její role byla podceněna. Válka na Ukrajině a v posledních dnech i v Izraeli situaci ještě více vyhrotila. Proto potřebujeme nový druh pojištění politických rizik, které by nebylo zaměřené jen na následky válek, ale které by preventivně zabraňovalo vypuknutí nových hrozeb. Jinými slovy musíme enormně zvýšit investice do zbrojení a do digitálních technologií pro armádu, což brzdí růst životní úrovně, ale zcela určitě nás všechny nutně bude nutit k smíření se s nižší životní úrovní. A pokud se k tomu kroku neodhodláme, pojistné Spojeným státům nezaplatíme, přijdeme o bezpečnosti krytí. My Evropané si za to můžeme sami. Příliš dlouho jsme nadřazovali nad bezpečnost zájmy ekonomické. Chtěli jsme od Ruska levný plyn, ropu a využívali jsme levnou pracovní sílu v Číně. Německo kvůli druhé světové válce do armády skoro neinvestovalo. Nechceme-li ohrozit po společenské smlouvě i naše státní zřízení, nezbývá nám nic jiného, než co nejrychleji splnit podmínky členství NATO. Ten je investovat do obrany dvě % HDP. Pokud tak bezvýhradně neučiníme, doplatíme na to. Nahradit bezpečnostní deštník Spojených států v Evropě dle expertů trvalo nejméně 10 let. A kdyby se Rusku podařilo vyjednat zastavení války na Ukrajině, stejná studie tvrdí, že za dva roky by dokázalo svou armádu obnovit a v bojích pokračovat a za šest let může zaútočit i na. Na to. Aby k tomu nedošlo, musí naši politici, veřejní intelektuálové, být schopní o všech opatřeních přesvědčit veřejnost, aby se nenechala uchlácholit falešnými spasiteli. Tuto situaci využívá v celé naší civilizaci opozice, která žije z konfliktu a snaží se prohlubovat rozštěpení společnosti, proto hovoří o nové totalitě a o vlastizradě. Obě označení, které u nás používají pánové Babiš a Okamura, představují sice brutální slovní útoky, ale nejsou trestné. Jsou jen výzvou pro občany. Po dvou totalitách, kdy jsme nesměli mluvit, a po 30 letech, kdy jsme moc nemluvili, bychom se měli vzpamatovat a na každou jejich lež tvrdě reagovat. Babiš a Okamura nejsou politici. Jsou jen politickými podnikateli, kterým jde pouze o zisk a ne o bezpečnost a budoucnost. Nezajímají se o důsledky svých činů. Viníky možných následků nebudou jen oni, ale i všichni, kdo mlčí.