Zdá se to nyní jako zcela mimo běžný problém, ale je to vlastně takové zapomenuté poučení z minulých prezidentských voleb. Současné vládní politické strany na ně zcela rezignovali a podpořili nakonec kandidáty, kteří se sami přihlásili. Zvoleného prezidenta Petra Pavla dodatečně vzali za svého a on svým klidným stylem nyní přispívá ke zmírnění napětí ve společnosti, které vidíme na sousedním Slovensku po atentátu na premiéra. Je to spíše šťastná náhoda než výsledek úsilí politických stran. Skoro se zapomnělo, že kampaň vyhrocená byla také a proti Pavlovi stál současný lídr opozice, předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Kampaň tak mohla v podobném zuřivém duchu pokračovat. Jenže se tak naštěstí neděje a prezident se snaží přistupovat ke všem stranám stejně a na urážky a silná slova jako by už nemyslel. Ani opoziční hnutí ANO na prezidenta v zásadě neútočí, i když odmítlo jeho pozvání k diskusi o důchodové reformě, svůj útočný potenciál soustředí jen na vládu prezidenta. K opravdu zásadně přispívá k tomu, že česká politická bitva, i když má též drtivý potenciál, je přece jen o něco mírnější a kultivovanější než na současném Slovensku. Vládě ale skončí mandát už příští rok a průzkumy zatím signalizují, že může nastoupit zcela jiná garnitura. To bude bezesporu pro Petra Pavla, který bude muset jmenovat nového premiéra. A není úplně vyloučeno, že to může být jeho zmíněný už rival z prezidentského klání velká zkouška. Mohou se objevit závažnější třecí plochy. Zatím se to ale jeví tak, že i v ní může obstát. On sám si zatím není jist, jestli bude chtít obhajovat i druhý prezidentský mandát. Zatím všichni jeho tři předchůdci v čele ČR tak učinili. To by mělo být lehkou připomínkou pro současné vládní politické strany, že ji o obsazení této funkce by měli dlouhodobě přece jen občas trochu přemýšlet. Nemusím zase vyjít, že se přihlásí sama nějaká důvěryhodná osobnost, za kterou se budou moci posléze zařadit. Ostatně by dlouhodobě měli řešit i svou obecnější personální krizi, která se naposledy projevila u TOP 09, když nebyla schopna bez problémů ani obměnit vcelku ne příliš vlivný post ministerstva pro vědu bez úřadu. Jedním z hlavních úkolů politické strany je totiž generovat dostatečnou zásobu osobností na kteroukoli politickou funkci včetně té prezidentské. Pokud se tak dlouhodobě neděje, svědčí to o nepříliš dobré kondici stran, které by asi měli perspektivně uvažovat třeba i o nějaké formě slučování. Prezidentským volbám budou zajisté ještě předcházet trojí volby, včetně těch nejdůležitějších poslaneckých. Přesto drobnou připomínkou bude změna, kterou by měl parlament schválit, aby poslanci a senátoři mohli navrhovat jen jednoho kandidáta. V minulosti se totiž stalo, že kandidátních listin podepsaly více, a dokonce v době, kdy už jim končil mandát. Pozitivní je také možnost kandidátní petici občanů podepsat i elektronicky. Přímá volba prezidenta vnesla do českého ústavního systému poněkud rozporuplný prvek, ale nakonec do něj tak nějak zapadl. Dal možnost občanům nejen přímo volit, ale také kandidáta navrhovat. Politickým stranám ponechal možnost tak také učinit o mnoho jednodušeji než občanům, protože požadovaným počtem 20 poslanců a 10 senátorů disponuje každá relevantní strana. Ty toho moc nevyužívají, spíše svým zákonodárcům ponechávají možnost svobodné tvořivosti. Jejich stratégové by na to ale neměli zcela zapomínat, ani když to teď vypadá, že jiných problémů je až nad hlavu a úřad prezidenta funguje aktuálně vcelku bez problémů.