Odvolání nepřehlédnutelného poslance Pirátské strany Jakuba Michálka z jejího širšího vedení v internetovém referendu připomnělo letité diskuse o kvalitě demokracie, její míře a zejména přímé formě. Byli tu politikové, kteří soudili, že demokracie je tím hodnotnější, čím je jí více a na každém kroku. Přímá demokracie švýcarského typu, kde se o všem rozhoduje v referendech, byla dávána za absolutní vzor, ke kterému je třeba dospět. Jen že věci jsou vždy složitější. Ne každá země jako alpská konfederace a je v ní musejí být splněny důležité podmínky, jako je třeba vysoká angažovanost občanů, jejich vyspělost a vzdělanost a také dobře fungující instituce a dlouhá tradice, aby nešlo jen o nějakou deklarativní formalitu. Koneckonců i totalitní režimy občas tvrdili, jak si v nich občané vládnou napřímo. Extrémem zajisté byla třeba libyjská tzv. džamahírija excentrického diktátora Kaddáfího, kde na zeleném papíře byla rozsáhlá všelidová práva, ale ve skutečnosti nebylo nic. Ústava Sovětského svazu zaručovala rozmanitá přímá demokratická oprávnění. I českoslovenští komunisté dávali na odiv, že v jejich ústavě je třeba demokratická volba politiků a jejich možné odvolání. Realita ale byla jiná a závisela jen na vůli vládnoucí státostrany. Stejně v demokratických poměrech jsou subjekty, které mají přímou demokracii přímo v názvu, ale vnitřně jsou založeny na vůdcovském principu. Vnitrostranická diskuse neexistuje a představa, že by jejich členové jen tak mohli odvolat z vedení poslance, je zcela iluzorní to, že pirátská strana naopak upřímně vyznává poněkud divokou klikací demokracii a často tím pozlobí samotné své vedoucí politiky, je určitě spíše sympatické, ale také to není cesta, která by byla vhodná pro celý stát. I když stále více věcí se už dnes po internetu řeší. Jenže demokracie právě žádá určitou odpovědnost a není možné ji pojmout jako počítačovou hru, kde hlavní hrdina má několik životů. I Michálek má ten politický jen jeden a logicky se chce stáhnout i z vedení poslaneckého klubu, když mu strana vyslovila nedůvěru pro zavedení případných elektronických voleb nebo referenda, jež jsou už dnes technologicky zcela možné. Je to spíše varování. Představa, že každý poslanec, senátor, ministr, premiér, snad i prezident by v každou chvíli mohli čelit elektronickému odvolávání je zlým snem. I ve starověkém Řecku, kde se demokracie zrodila, neměla nejlepší pověst, když děsila možností v každém momentu nahodile odhlasovat nějakou šílenost. A to rozhodovací právo neměly zdaleka všichni. Proto moderní demokracie s všeobecným volebním právem vyvinula i složitý systém pojistek a brzd a rovnováh, které zajišťují, aby se vláda většiny nezvrhla v diktaturu většiny. Důležité jsou stabilní instituce rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, právní stát, ochrana menšin, zákony, vzdělání, angažovanost, občanské svobody a funkční období. Důležité jsou i neformální instituce, svobodná média, občanská společnost a samozřejmě jistá ekonomická prosperita. To všechno v pirátské klikací demokracii zatím chybí. Proto ji poslední stranické referendum působí tak, jak vyplývá z názvu strany, tedy jako pirátská akce, nikoliv jako demokratický vzor, který by bylo vhodné nějak následovat.