Prezidentových 100 dní ve funkci, zpřísnění lex Babiš či vyhlídky afrického pokusu zprostředkovat mír na Ukrajině nejenom. Tato témata rozeberou v následující půlhodince Názorů a argumentů naši komentátoři. Příjemný a ničím nerušený poslech přeje Petr Schwarz Názory a argumenty.

Kritizujete Petra Pavla, tak si vzpomeňte na Zemana a představte si na Hradě Babiše, vyzývá při hodnocení 100 dnů Petra Pavla ve funkci hlavy státu šéf komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk.

Při hodnocení čehokoli lze použít v zásadě dvě měřítka absolutní a relativní. I absolutní je vhodné například v individuálních sportech, když jde o evidenci rekordů relativní, pak ve všech ostatních případech lidských aktivit je tomu tak, protože sice je dobré hledat toho úplně nejlepšího, ale porovnávat je rozumné vždy s tím, co bylo, a s dostupnými alternativami. Je to dobré mít na paměti. Když hodnotíme 1. 100 dní prezidenta Petra Pavla, někdo by mohl říci, že se v jeho působení objevily chyby. Například zpočátku ho bylo všude plno, komentoval každou drobnost, až hrozilo cosi jako inflace. Prezidenta mluvil vládě do exekutivy, například kolem omezení valorizace důchodů, až to u některých vyvolávalo obavy, že sklouzne k podobnému aktivismu jako praktikován Miloš Zeman. Jeho projevy jako ten ve sněmovně jsou pak až příliš strohé. Jenže to všechno má smysl řešit jen do té míry, pokud bychom chtěli porovnávat Petra Pavla s ideálem, který, což je vlastnost ideálu, někde reálně neexistuje. Rozumnější je hodnotit 1. 100 dní Petra Pavla v porovnání s jeho předchůdce a s jeho alternativou, tedy hlavně s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem. A tady se nový prezident vede velmi dobře. To hlavní, co přinesl, je změna atmosféry. Zmizely zemanovské urážky odpůrců byly nahrazeny vstřícností. Pavlovi. Cesty po regionech se neodehrávají v atmosféře nomenklaturního, na bohatství jsou uvolněné. Civilní prezidentův tým je v dobrém slova smyslu progresivní. Jsou v něm experti, kteří se dokáží dívat do budoucnosti, nikoli jen ulpívat v nostalgii po starých dobrých časech, které reálně nikdy neexistovaly. Také jeho nominace do Ústavního soudu jsou racionální, průhledné, nemají charakter schválností. Zmizely i bizarnosti z hradního twitterového účtu nikdo po nikom nepálí munici složenou z pokusů o jízlivosti a špatně pochopených žalmů. A co je nejdůležitější? Prezidenty respektovaný mezi našimi spojenci? Ne jako Miloš Zeman, kterého v poslední fázi svaly povětšinou už jen do střední Asie a do Číny. Čímž se organicky dostáváme ke srovnání s alternativou Petra Pavla. Pokud by nyní měl za sebou 100 dní prezidentství Andrej Babiš, co bychom asi viděli? Není to těžké odhadnout. Zpochybňování pomoci Ukrajině, podobné, jako Babiš předváděl v kampani příchylnost k Maďarsku Viktora Orbána a následnou nedůvěru NATO a EU. Kam že to vlastně Česko chce patřit? K domácí politice by pak Babiš těžko fungoval jinak než jako aktivista ve prospěch svého hnutí. Vystupoval by jednoznačně proti vládě a tím by po Zemanově boku polarizoval společnost. Napětí v Česku, které se Petr Pavel snaží mírnit, by nabývalo nesnesitelný hodnot. U vědomí toho všeho můžeme absolutní hodnocení 1. 100 dní Petra Pavla opravdu vynechat. Těch několik víceméně formálních nedostatků se dá snadno opravit. Esence Pavlova prezidentství ovšem je, jak vidíme ze srovnání s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem, zatím v pořádku. Může se to samozřejmě pokazit. Petr Pavel může podlehnout mocenským sporům a pocitu vlastní jedinečnosti. Sídlo na Hradě k tomu svádí, ale 1. 100 dní nasvědčuje tomu, že by další čtyři roky a 265 ni mohlo mít Česko hlavu, ze kterého hlava bolet nebude.