Přísnější konsolidační balíček nepřežil ani první jednání vlády o rozpočtu na příští rok, jehož je součástí. Jeho autor ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS musel po jednání kabinetu oznámil ústup. Tedy že se nebude o rok odkládat valorizace plateb za státní zdravotní pojištěnce, že se nebudou o pět % snižovat tarifní platy státních zaměstnanců a částka na ně klesne jen o dvě, nikoliv o Stanjurova čtyři %. Bude se také dál jednat o penězích na vědu a ministr financí určitě neustojí škrty 30 miliard v rozpočtu na školství. Bylo to tedy celé jen plácnutí do vody, které vzbudilo frustraci a vášnivé debaty o návrzích neprojednaných v koalici, o nepřijatelném škrtání ve výdajích na vědu a vzdělávání i o odborné způsobilosti ministerstva financí a samotného ministra. Takové pochybnosti už veřejně vyslovují i politici z koalice, například předseda rozpočtového sněmovního výboru Josef Bernard za stan. Ostře se hned po zveřejnění škrtů přísnějších oproti domluvenému balíčku ozval předseda Pirátů Ivan Bartoš. Stejně tak ministr zdravotnictví a také místopředseda vlády a TOP 09 Vlastimil Válek právě kvůli penězům pro zdravotnictví a jeho kolegyně Helena Langšádlová kvůli škrtům 10 miliard ve výdajích na vědu. Stanjurův návrh jen dál zbytečně otrávil veřejný prostor a poukázal na dvě závažné vady nejen při jednání o rozpočtu. První rovina je věcná. Jak chtějí ministr a vláda dodržet příští schodek rozpočtu na úrovni schválených 235 miliard, když na straně výdajů právě ustoupili o nějakých 50 miliard. A může to být i víc. A pak je tu souvislost ještě hůře spočítatelná, ale o to vážnější. Po přesné a zodpovědné reakci na ruskou agresi na Ukrajině a po výborném předsednictví Radě EU se začala vláda plně věnovat domácím věcem. Máme stal chaos nepříjemně připomínající vládu Andreje Babiše za COVIDu. Zmírnění mimořádné valorizace penzí doporučovali ekonomové kabinetu už vloni, ale koalice prosadila v rychlosti a na sílu až teď v březnu, může ho shodit Ústavní soud. Od začátku roku se letošní státní rozpočet vyvíjí, hrozí i vy a usvědčuje vládu, že při jeho přípravě nadsadila výnosy. Některé započítalo proti všem pravidlům a podcenila výdaje. Utajená jednání o konsolidačním balíčku z mnoha úniky informací nepůsobila ani trochu kompetentně a skončila nespravedlivě. Například i vysokopříjmové a producenty tichého vína koalice ochránila. Zato na zaměstnance a například i nízkopříjmové domácnosti dopadnou škrty i vyšší daně velmi tvrdě. Zmatečné jednání vlády Petra Fialy a ještě horší komunikace jsou snad je pochopitelné s ohledem na pět stran a složitost problému ale naprosto nepřijatelné. Občané nesou náklady vládních opatření a mají právo na to, k čemu se vláda konec konců zavázala v programovém prohlášení odpovědnost k nim a politickou kulturu. Jinak se vytrácí důvěra ve vládu, sněmovnu i další demokratické instituce. Ve srovnání s okolními východními zeměmi je na tom Česko ještě dobře, ale vláda na zhoršení usilovně pracuje a nevíme také, jaká další krize přijde. A pak důvěra a soudržnost společnosti rozhodují o osudu země i životech jejích občanů. Ukázal to COVID i válka.