Vláda bude v pondělí čelit jednomu z největších sociálních protestů od roku 1989. Lze na něj nahlížet ze dvou úhlů. Z jednoho budeme sledovat podivně načasovanou akci hnanou přepjatou odborářskou rétorikou, která musí člověka s elementárním vkusem přimět minimálně k pozvednutí obočí.

Z druhého úhlu ale pak naprosto pochopitelný protest proti závažným problémům, které jdou za vládou Petra Fialy, jež se v některých ohledech chová opravdu jemně řečeno necitlivě. Pro výsledek pak bude klíčové, který pohled si osvojí většina veřejnosti. A předběžně řekněme, že to pro vládu nevypadá moc nadějně. Je samozřejmě pravda, že rétorika odborářů je absolutně přepálená. Středu a spol. Odkazují ke generální stávce, která se odehrála přesně před 34 lety, se 20. listopadu 989. V té době ovšem nešlo o nic menšího než o změnu režimu. O odstranění totalitní vlády komunistické strany a nastolení demokratických poměrů není samozřejmě o nic tak zásadního nejde. Pokud se odboráři hrají se symbolikou roku 989 a za ním říci, že je to nevkusné a že si buď dělají ze společnosti legrace, nebo se spoléhají na kolektivní ztrátu historické paměti. To se jim může docela dobře vymstít i s ohledem na to, že rozhodně nemohou počítat s účastí, která by se v době před 34 lety byť i jen přiblížila. Podivné je i načasování akce. Protestovat se bude hlavně proti drahotě, inflaci, cenám energií, změnám důchodů, vládnímu balíčku přinášejícím zhoršení životní úrovně. Nic proti. Je to naprosto legitimní a situace mnoha lidí je opravdu neveselá. Ovšem inflace se už snižuje, ekonomika se vzpamatovává. Příštím roce opět dojde k růstu reálných mezd a ceny energií pro domácnosti nepoletí nahoru tak jako loni. Dramatická situace se do značné míry začala řešit sama dříve, než proti ní stihli odboráři začít protestovat. Takže druhé odborářské - pak už tu jsou ale jen - i na straně vlády. Varovat by měla především stávka škol. Učitelé neprotestují obecně proti poměrům ani za vlastní platy, ale proti zcela konkrétním chybným krokům vlády. Vadím hrozící snižování platů nepedagogických pracovníků, o kterých ještě na začátku minulého roku tvrdil i exministr školství Petr Gazdík, že jsou naprosto nedůstojné. Vadí jim hrozící zhoršení kvality výuky způsobené tím, že ministerstvo školství chce školám proplácet méně odučených hodin. Zkrátka vadí jim to, že se vláda chová zcela v rozporu se svými deklarovanými prioritami, mezi které vzdělávání patří. Učitelům rozhodně nelze vytýkat, že se chovají nějak přepjatě. Vládu by mělo varovat i to, že stávka ve školách bude masivnější než kdekoli jinde. Podle posledních údajů se do ní zapojí 70 % školských zařízení, což je mimochodem ve srovnání s dřívějšími podobnými protesty nebývalé množství. Počet stávkujících škol navíc ještě stoupl ve chvíli, kdy se ministerstvo pokusilo manipulativním i grafy problémy popřít a premiér se pokusil důvody stávky bagatelizovat. Zastávku na školách se jednoduše vláda může jen a jen sama. Ukazuje to v kostce na problém pěti koaličního vládnutí. Kabinet není schopný a asi ani ochotni dostát vlastním prioritám, čímž proti sobě obrací své vlastní přirozené voliče. Nejen učitelé, ale třeba také lékaře. Jejich část chce od začátku prosince protestovat proti zvýšenému počtu ilegálních přesčasových hodin. No a celou situaci vláda ještě zhoršuje dílem chaotickou a dílem arogantní komunikací. Kdo bude z protestů politicky těžit, je jasné. Bude to hnutí ANO. Odborářská symbolika generální stávky z roku 1989 dobře zapadá do Babišova absurdního narativu, že v Česku máme jakousi novou totalitu, kterou je třeba svrhnout. Pro vládu je ale ještě horší, že se proti ní začínají stavět i lidé, kteří by za normálních okolností se Středulo vím odboráři, natož s Babišovým ano, nechtěli mít pranic společného. Lapidárně řečeno, víko rakve Fialovy vlády je stále ještě otevřené, ale v pondělí do něj hezkých pár hřebíčků přibude.