Na první pohled si lékaři, sestry a další zdravotní personál nemají na co stěžovat. Dr. pracuje v nemocnicích i ambulancích specialistů stále víc. Konkrétně za posledních 10 let jich přibylo 7000. Také peněz je víc. Během COVIDu se zvýšily výdaje zdravotních pojišťoven na léčení reálně o pětinu, a i když poté část odebrala inflace, na přes rok se výdaje opět zvýší, reálně o čtyři nebo pět %. Přesto chtějí lékaři i s podporou zdravotních sester vypovědět koncem roku přesčasy. Co se stane s pacienty, to už je starost ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Na současném konfliktu je tedy z pohledu laika leccos nepochopitelného a člověk musí soucítit s nešťastným ministrem, kterému většina profesních sdružení nechce schválit plán financování na příští rok. Má ovšem plné právo stanovit finanční podmínky pro příští rok z vlastního rozhodnutí. Tady už mu ovšem lékaři vyhrožují stávkou. Otázka zní, jestli je takovou situaci i při nejlepší ministerské vůli vůbec možné zachránit. Existuje však ještě druhý pohled, který umějí lékaři i sestry jako nadprůměrně vzdělaná profesní skupina přehledně zformulovat. Zjednodušeně řečeno tlak na zdravotnictví roste. Na jedné straně přibývá starších lidí, kteří spotřebují zhruba dvojnásobek péče než příslušníci mladší generací do 60 let. Zároveň roste technologická náročnost léčení. K obsluze přístrojů je třeba kvalifikovaný personál, kterým opět nemůže být nikdo jiný než lékaři. Samotné technologie, ať už jde o super a zobrazovací přístroje anebo léky, mají stále vyšší náklady na pořízení, případně na provoz. Proto značná část nových dotací míří právě tímto směrem. To by samo o sobě nevadilo, kdyby o peníze tak nepřicházel zdravotnický personál. Při mrtvici je pro pacienty jistě v pořádku, že jsou k dispozici kvalitní přístroje, ovšem život mu může zachránit jenom lékař ve spolupráci s ostatními. Úplně jednoduše se dá říct, že každý požadavek zdravotníků a lepší pracovní podmínky, ať už jde o výši platů anebo o přesčasy, je třeba se vší vážností vyslechnout. Jak se zdá, tuto povinnost ministr Válek přinejmenším do určité míry zanedbal. Přitom o vzbouření doktoři, ať už ze spolku Mladých lékařů nebo z Lékařského odborového klubu, nabízejí v této chvíli bezprostřední řešení. Ministr zdravotnictví by měl představit návrh na transformaci systému, který by dokázal pracovat víc efektivně aspoň do té míry, že by probíhající posilování stavu odborného personálu odbouralo nekonečné přesčasy v nemocnicích, případně přehnané využívání zdravotnických technologií. Není například pochyb o tom, že jenom inspirací zdravotnickou reformou v Dánsku by se podařilo většinu tuzemských potíží odstranit. Místo toho ministr představil pouze úhradovou vyhlášku na rok 2024, ze které není jasné, k čemu mají platby zdravotních pojišťoven v příštím roce posloužit. Tedy kromě toho, že systém nějak se tluče, další těžké období zneklidňující na vyhlášce zvláště jedna okolnost, totiž metoda řízení, známá pod heslem rozděl a panuj. Není snadné se orientovat ve složitostech zdravotnických výpočtu z úhradové vyhlášky, která se přitom průběžně mění. Podle dostupných informací to však vypadá, že se bez bližšího vysvětlení zvyšují některým nemocnicím platby víc než těm ostatním. Zároveň posiluje příjmy některých specializací, třeba kardiologů na úkor jiných oborů. Je jisté, že tím ministr část špitálu i specialistů získá na svou stranu řešit zdravotnictví jako mocenský úkol. Pokud ministr Válek při 100 konce resortu opravdu tímto způsobem, pak si o nátlakovou akci typu výpovědi přesčasů v nemocnicích vlastně říká.