ČR se konečně probudí ze svého hospodářského útlumu a už dále nebude nemocným mužem Evropy, jak o nás šíří němečtí novináři. Tak zní plán vládních institucí pro letošní rok. Potíž je v tom, že první zprávy, které v novém roce přišli, jsou stejně špatné, jako byly vloni. Nejdříve byl publikován index průmyslových manažerů, podle kterého se aktivity v nejdůležitějším, se kterou zdejší hospodářství dále utlumily. Pak vydal internetový deník novinky.cz rozhovor s exministrem financí a uznávaným ekonomem Pavlem Mertlíkem, podle kterého nás v letošním roce čeká přinejlepším stagnace. Průmysl nemá velké šance, když jsou v potížích jeho odběratelé z Německa. A kromě toho se už vyčerpal náš ekonomický model. Ani domácí spotřeba neporoste, protože tuzemský spotřebitel nevěří na lepší budoucnost. Když se ovšem člověk nad temnými vizemi průmyslového indexů a bývalého ministra zamyslí, pak poměrně snadno objeví důvod k optimismu. Současná situace podle nich připomíná konec minulého krizového období zhruba v roce 2013. Také tehdy se čekalo na okamžik, až se Německo zotaví ze své dluhové krize a začne velkém odebírat naše zboží. Ze všeho nejdříve tehdy začaly růst zakázky pro tuzemský automobilový průmysl. Výroba automobilů pak zaměstnala své dodavatele z jiných oborů. Počátkem roku 2014 se probudil průmysl jako celek, zajistil svým zaměstnancům lepší výdělky a lidé postupně získali odvahu utrácet. Koncem roku 2014 už byla krize pryč. Skeptici z počátku roku nevylučují, že se něco takového může opakovat i tentokrát. Jenom říkají, že se oživení ještě zdrží. Možné opravdu leccos z toho se však přehlédnout, že loni na podzim se už automobilový průmysl opět probudil, což je dáno tím, že zdejší automobilky prodávají své klasické modely stejně jako před krizí a vedle toho se už naučili vyrábět také elektromobily. Žádný zázrak to není. Plní se tím však základní pravidlo kapitalismu musíte modernizovat výrobu, abyste zvýšili výkon a udrželi se proti stejně aktivní konkurenci. Teď nic nebrání tomu, aby se oživení automobilového průmyslu přeneslo i do dalších odvětví a příbuzných služeb. Pak už jenom zbývá, aby zaměstnanci začali své vyšší výdělky utrácet. Zatím není znám důvod, proč by se tento scénář nemohl do konce roku naplnit. Tady kotevních předpovědích z prvních dnů nového roku je však zneklidňující něco jiného než jejich obsah. Varovná je spíše nálada, která se v nich skrývá. Samá skepse a pesimismus. Pokud člověk hledí do budoucnosti a nevidí východisko, pak je takřka jisté, že propadl depresi. V takovém případě se stáhne a do ničeho se nepouští. V ekonomice to platí stejně jako běžném osobním životě. Národní hospodářství může projít krizí, která obvykle nutí firmy k modernizacím či hledání nových trhů. Krize v takovém případě je předpokladem nové prosperity. Existuje však také ekonomická deprese. Země se propadne do krize. Následuje vzestup, který však má krátké trvání. Nastává ještě hlubší krize a cestu dolů nezastaví ani další dílčí oživení. Taková byla velká deprese 30. let minulého století v Americe. Příliš mnoho lidí včetně byznysmenů tehdy ztratilo naději na lepší budoucnost. Jsem měl to až po 10 letech. Plán obnovy s názvem New Deal, který vyhlásil prezident Roosevelt, proto lze veřejnosti doporučit, ať spoléhá, že se letos zopakuje scénář z let 2013 a 2014. V zásadě jenom tato důvěra optimismus mohou zabránit, aby v tuzemsku zavládlo něco jako hospodářská deprese. Nutno upozornit, že žádný další Roosevelt zatím není na dohled.