Polostátní energetický gigant ČEZ předpokládá, že letos odvede státu 100 miliard korun na dividendách obvyklých je mimořádných daních. Vedle toho očekává, jak uvedl mluvčí společnosti, čistý zisk na úrovni 30 až 40 miliard korun. Člověk se po vyslechnutí takové zprávy musí nutně zamyslet, v jakém světě žijeme. Samotný ČEZ za nic nemůže podnikat na trzích, jejichž pohyb sám může sotva ovlivnit. A jeho výhodou se stalo, že v časech nedostatku dokáže vyrábět elektřinu ve velkém objemu. Na místě proto otázka, kam se vlastně energetické trhy pohybují. Bilance české skupiny ČEZ ostatně není ve světě žádnou výjimkou. Kdo chce chování trhu s elektřinou, plynem či ropou vysvětlit, ten může sledovat dvě hypotézy. Podle jedné z nich šlo jen o výjimečných výkyv způsobený ruskou agresí na Ukrajině. Ceny zisky energetiku opět klesnou na slušnou úroveň a přinejmenším pár desetiletí se nic podobného nebude opakovat. Existuje však druhá možnost, že o výjimku nejde, ale že došlo k zásadnímu převratu energetické politiky vyspělých průmyslových států s důsledky pro celou společnost. Tento výklad nelze vyloučit, jak naznačuje aktuální spor, který nastal v Německu okolo definice nezbytné infrastruktury, tedy o tom, komu není možné vypnout elektrický proud v případě nedostatku. Zjistilo se totiž, že se do této nezbytné infrastruktury nepočítají nabíjecí stanice pro elektroauta ani tepelná čerpadla, která rovněž nefungují bez dodávky elektřiny zvenku. Příznivci Green Dealu proti takovému výkladu protestují a požadují změnu zákona. Konflikt ukázal, že se energetická infrastruktura dosud dělí na dva sektory. Na jedné straně jsou projekty na principu zelených energií, do kterých patří spotřebiče jako právě elektromobily a čerpadla, ale také zdroje typu solárních či větrných elektráren. Do nich značná část společnosti vkládá naděje s vidinou, že budeme schopni vyrábět a využívat elektřinu bez zatěžování životního prostředí. Na druhé straně však jsou ti, kdo nakonec vždycky zařídí, že v zásuvkách bude elektřina, i když třeba nefouká, nesvítí slunce. Ekologické zdroje toho dosud nejsou schopny. Naopak majitele ekologických spotřebičů průběžné dodávky hlasitě požadují. Tím logicky roste význam dodavatelů typu České společnosti ČEZ, kteří dokážou zajistit elektřinu vždy a v potřebném množství. Této toho posiluje i role státu, přesněji řečeno jeho regulací na udržení snesitelných cen pro spotřebitele. V této situaci je možné nadále zelenou energii podporovat, paradoxně však za cenu, že se jen posílí pozice dodavatelů energie z fosilních zdrojů a také státu. A třeba jde při současné energetické krizi opravdu jen o výjimečný výpadek.