Hrubý domácí produkt ČR se ve druhém čtvrtletí zvýšil o jedno promile, proti prvnímu čtvrtletí ovšem meziročně poklesl o čtyři promile, zmínila zpráva o Českého statistického úřadu. Připomíná složité spekulace středověký scholastikou o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Tuzemští ekonomové se také se stejným nadšením vrhli na úvahy, jestli ekonomika spíše roste nebo klesá. Tedy kolik promile je třeba pro hospodářský růst. Někde spíše optimistou a vidí usedl lepších časů v tom, že spotřeba domácností vzrostla o dvě promile. Jiný vidí rizika ve stavebnictví a službách, kterým pár promile zase chybí. Hodnoceno selským rozumem jsou takové úvahy i jejich závěry lhostejné. Zdejší ekonomika prostě stagnuje a zřejmě to ještě nějaký čas vydrží. Toho by se říci, že stagnace trvá už od počátku roku 2020, kdy přišla epidemie COVIDu. Ze všech států EU na tom není nikdo tak špatně jako Česko, jehož ekonomika se od roku 2019 vylepšila jen o tři promile hrubého domácího produktu, tedy vůbec. Většina zemí však svůj výkon zvýšila o pět až 10 %. Takže otázka zní proč právě Česko? Dobrou, protože jednoduchou odpověď nabídl statistik Josef Polášek, který upozornil, že těžko poroste ekonomika v zemi, kde základní úroková sazba centrální banky dosahuje sedmi %. Stát, podniky, domácnosti najednou zjistili, že půjčovat si je drahé. Musí se tedy učit, jak fungovat v nových podmínkách. Nejde o to, že úroková sazba je příčinou všech potíží. Jen omezením půjčování je možné snížit inflaci nastartovanou příliš velkým objemem peněz v ekonomice. Dokonce existuje řada ekonomů v čele s Petrem Zahradníkem, kteří kritizují současné vedení centrální banky za to, že sazbu nezvýšila ještě víc proto tuzemská inflace nemá sobě rovnou v celé Evropě s výjimkou pobaltských států a Maďarska, tedy zemí ze zcela speciálními potížemi. Přitom inflace dalším důvodem, proč se potácí celá ekonomika. Těžko třeba chtít po domácnostech, aby utráceli, když ceny za dva roky v průměru vyrostly o 30 %. Nabízí se tedy další otázka, proč ČNB sazbu nezvýšila ještě víc důvod je nasnadě. Při pohledu na ostatní evropské státy tuzemská centrální banka pomáhala už v časech před krizí podnikům. Tím se držela úrokovou sazbu těsně u nuly. Současné zvýšení úrokových sazeb i proto unikátní i ve srovnání s Polskem a Rumunskem, kde jsou sazby rovněž u sedmi %. V časech před krizí tam však nepoklesly pod dvě %. Šok pro polskou a rumunskou ekonomiku proto není tak velký a čísla o jejím růstu nejsou tak deprimující. Státy používající euro zase tolik netrpí, protože úroková sazba ještě nedosáhla čtyř %. Zdejší ekonomice by nepomohlo ani to, kdyby centrální banka udržela úroky na nižší úrovni. Svědčí o tom Švédsku, které se propadly do realitní krize. Centrální banka by tedy mohla zvyšování úroků způsobit platební neschopnost realitních firem, které jsou tak velké, že by svým pádem odrazili bankovní sektor. Švédští bankéři se tedy snaží udržet úroky pod úrovní Eurozóny. V důsledku však oslabuje tamní koruna a celá země chudne. Závěry nasnadě. Státy s vlastní měnou a centrální bankou to mají těžké, protože stačí trochu nepozornosti a jejich potíže překonají všechny sousední země. V této chvíli tedy nezbývá než hrdě trpět ve jménu nezávislé měny, anebo se připravit k přechodu na euro. To už je ovšem otázka přesahující obzor obyčejných ekonomů.