Názory a argumenty

Petr Holub: Cenová bublina nepraskla. Bydlení zůstává v slepé uličce

Názory a argumenty

Petr Holub: Cenová bublina nepraskla. Bydlení zůstává v slepé uličce
Bydlení, panelák, panelový dům (ilustrační foto)

Plus

Špatná dostupnost vlastního bydlení v Česku přetrvává. Jestli Česko v něčem opravdu vyniká, je to nedostupnost bydlení. Takové titulky se staly v médiích běžným folklórem, přitom se nikdo neodvažuje zmínit, že se poměry mohou zlepšit.
Petr Holub

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Špatná dostupnost vlastního bydlení v Česku přetrvává. Jestli českou něčem opravdu vyniká, je to nedostupnost bydlení. Takové titulky se staly v médiích běžným folklórem. Přitom se nikdo neodvažuje zmínit, že se poměry mohou zlepšit. To potvrzují i poslední dostupná čísla o cenách bytů z Eurostatu a Českého statistického úřadu. Po realitní bublině, která se nafoukla počátkem roku 2021 a trvá do konce roku 2022, kdy ceny tuzemských bytů rostly nejvíc. Evropě nastaly klidné časy. Lepší by bylo říci nehybnost, bublina nepraskla a ceny nespadly zase dolů. Jim v Česku není výjimečné, protože v časech krize se byty neprodávají dobře skoro žádné evropské zemi jenom. Patříme mezi osm států, kde se ceny loni koncem roku o pár % snížili. Ve skutečnosti je dobře, že bublina nepraskla. Zkušenosti ze Španělska nebo Irska, kdy se něco takového před 15 lety přihodilo, ukazují důsledky prudkého poklesu cen zkrachovalé stavební společnosti. Na okraj osobního bankrotu nebo přímo za něj se dostaly 1000 rodin, které spláceli vysoké hypotéky, a přitom jejich nemovitosti ztratili prudce na své hodnotě. V důsledku musel stát zachraňovat také banky. To ovšem neznamená, že se současná situace nemá řešit. Ví se už dlouho, co by se měl v tomto směru podniknout přesněji co by měli podniknout odpovědné instituce, protože jak známo, náklady na bydlení patří k regulovaným cenám a stát při této regulaci selhává. Experti státu, samospráv nebo univerzit se dosud držely názoru, že nejlepší regulací je samotný trh. Pokud bude poptávka, aby ty se budou stavět a ceny sníží konkurence na trhu s realitami. To všechno platí. Ovšem stejně tak dobře známo, že ani v bohatých zemích třetina domácností na bydlení neudělá, ať jde o nákup bytů či tržní nájemné, ceny bydlení třeba snížit nějakou regulací. To ovšem stát ani obce nedokážou, pokud nemají k dispozici vlastní byty, které mohou pronajímat za dostupnou cenu. Sociolog Daniel Prokop v ČRo upozornil, že touto cestou se dosud nikdo nevydal. Stát místo toho ročně rozděloval 23 miliard korun na doplatky nájmů a na podporu hypoték. V důsledku tedy dotoval realitní magnát ty, kteří pak pod tlakem nízké poptávky nemuseli snižovat ceny. Proto může částečně pomoci, když se naplní plán ministerstva pro místní rozvoj zprostředkovat i garantovat nájemní smlouvy mezi soukromými vlastníky bytů a jejich nájemníky. Přitom zároveň podpořit obce, ať postaví nájemní byty, které zůstanou v jejich vlastnictví. Prozatím vláda na program uvolnila šest a půl miliardy korun, z toho mají dvě třetiny půjčka. Přesto se tady nabízí cimrmanovská otázka pane ministře, není to málo?

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají