Naše země nevzkvétá. Málokdy se hodí citát od Václava Havla tak dobře jako při ekonomickém hodnocení roku 2023. Zároveň to nebyl rok katastrof. Česko už bylo za sebou pandemii COVIDu, energetickou krizi i brutální nárůst inflace. Právě v uplynulém roce byl prostor a čas zotavit se z pohrom, které Česko zasáhly v letech 2020 až 2022. Uplatnit by se dala metafora rekonvalescence člověk zasažený nemocí pochopí, že se vyplatí odložit všechny aktivity, ulehne a počká, až se tělo uzdraví a vrátí síly. Paradoxně právě v tomto období jde výkonnost dotyčné osoby ještě víc dolů, než když čelil zákeřné nemoci. V takové rekonvalescenci byla celá česká ekonomika, která se potřebovala vypořádat s inflací, poklesem příjmů domácností, přetržením dodavatelských řetězců u globálního průmyslu. Ještě počátkem roku většina ekonomů předvídala, že se národní hospodářství probudí a začne růst nejpozději v létě. Jenomže každý měsíc ukazoval, že se inflace jen tak nesníží, že mzdy neporostou a v důsledku bude nadále stagnovat, případně klesat spotřeba domácností. Konec všech nadějí pak znamenala srpnová zpráva mnichovského vědeckého ústavu i formou, která předpověděla, že se před koncem roku nezotaví německý průmysl. Vzhledem k tomu, že právě Německo je pro Čechy branou do globální ekonomiky, tak bylo zřejmé, že se potíže protáhnou také u tuzemského průmyslu. Přitom je česká ekonomika na průmyslu závislá víc než je v evropských zemích obvykle. Nadějí se v těchto podmínkách toho srovnání s minulým hospodářským výpadkem, který nastal po globální finanční krizi roku 2008 a ještě se prohloubil s vypuknutím finanční krize Eurozóny. I tentokrát na krizová křivka tvar dvojitého v. Po prvním nárazu COVIDu přišlo dílčí zotavením, které však ekonomiku nevrátilo na předkrizovou úroveň. Pak ovšem s růstem cen energií následoval další stejně hluboký propad a teprve potom se mohou vrátit lepší časy. Připomeňme, že při druhém propadu se obvykle výrazně změní chování běžných spotřebitelů. Lidé pochopí, že špatné časy samy o sobě neodejdou, tak přestanou utrácet a ekonomiku tak dále přidusí. Záchrana nakonec přijde od úmyslu, přesněji řečeno ze sektoru automobilů. Nejdříve se tedy podaří posílit výrobu osobních vozů, pak se oživí ostatní části průmyslu a související služby. Lepší výdělky v produktivní části ekonomiky pak zhruba po roce přesvědčí spotřebitele, že už je možné utrácet, a ekonomika začne znovu šlapat. Přesně to se odehrálo v letech 2012 až 2014, když se Česko zotavovalo z druhého nárazu finanční krize, zdá se to být málo pravděpodobné, ale podobných cena se naplňuje také dnes, i když svět i Česko čelí úplně jiným výzvám.

Už letos v březnu se probudil automobilový průmysl, jehož produkce překročila o pětinu předkrizovou úroveň. Poslední čísla navíc naznačují, že by se mohla přidat i ostatní průmyslová odvětví. Logický je vzestup farmacie, oživit by se ovšem mohla i výroba počítačů. Proti tomu trpí výroba energií a stavebních materiálů. Na jedné straně se právě tyto obory nejvíc svezli na inflační vlně, zároveň však utrpěli snížení odbytu. Z pohledu národního hospodářství jsou v důsledku tím, kdo nejvíc ekonomický růst komplikuje. Dílčí prosperita průmyslu přesto dosud pouze vyrovnává propad způsobený snížením spotřeby domácností. Od začátku roku se konzum drží sedm % pod předkrizovou úrovní a v průběhu času se bilance spíše zhoršuje. Propad však už velmi pravděpodobně dosáhl svého dna a tím už se vytváří prostor pro nové oživení. Minulé krizové období nás učí, že domácnosti začali utrácet zhruba s ročním zpožděním za růstem průmyslu. Pokud se to bude opakovat i tentokrát, můžeme být spokojeni. Bohužel nelze úplně spoléhat na to, že se záchranný manévr z let 2012 až 2014 podaří zopakovat. Právě letošní rok totiž ukázal, že současné krizové období zasáhlo národní hospodářství o poznání citelněji než těžké časy v období před 10 lety. Nejde jen o to, že výpadek celkového hospodářského výkonu byl po příchodu COVIDu hlubší než po pádu banky Lehman Brothers v roce 2008. Především domácnosti letos snížili spotřebu mnohem víc než minule, což při míře drahoty ani nepřekvapuje. Zotavit se z této frustrace si možná vyžádá ještě delší čas, než bychom si přáli. Přitom také v ekonomice platí jedno zásadní pravidlo žádnou rekonvalescenci se nevyplatí urychlit.