Od ledna přestaneme mrazit. Bude-li tu á la zima, nebude to potřeba, chtělo by se dodat. Problém je v tom, že nejde o rozmary počasí, ale o platy ústavních činitelů a konec jejich zmrazení jim od začátku nového roku přinese vyšší příjmy o 1000 korun v době růstu cen energií a vysoké inflace tomu, že na veřejnost působit podobně jako červený hadr na býka, jak to bývá v těchto případech obvyklé, najdou se politici, kteří pomyslným hadrem budou zběsile mávat. Úspěch bude zaručený. Nevraživost vůči nenasytným politikům ještě vzroste. Přitom ti, kteří ji posilují, se na skokovém zvyšování příjmů ústavních činitelů přímo podílí. Mají k tomu jednoduchý nástroj. Jmenuje se zmrazení platů. Jejich výše pro politiky je vypočítávána jako dvě a půl násobek průměrné mzdy. Pokud ta roste, úměrně tomu se zvyšuje základní plat politiků. Pokud by náhodou průměrná mzda klesala, snižoval by se rovněž příjem politiků. Zkrátka za každých okolností by měl být dvaapůlkrát vyšší než průměrná mzda. Každý, kdo má alespoň základní znalosti matematiky, by to měl pochopit. Rovněž by měl porozumět tomu, že když platy politiků budou delší dobu zmrazeny, přestanou odpovídat dvě a půl násobku průměrné mzdy. Ta totiž většinou roste. Jak výrazně, to se ukáže až v době, kdy dojde k rozmrazení platů politiků. Tehdy se musí podle zákona znovu dostat na dva a půl násobek průměrné mzdy. Od Nového roku si tímto způsobem poslanci a senátoři přilepší o zhruba 12000 korun. Ne protože by si to odhlasovali, ale protože tím podle zákona dosáhnout dvaapůlkrát vyšší ho základního platu vzhledem k průměrné mzdě. Takže populistické volání po solidaritě politiků v podobě zmrazení svých příjmů je nesmysl. Je s podivem, že se jim ho opakovaně daří šířit a že pod tlakem veřejnosti většina jejich kolegů ochotně zvedá pro takové návrhy ruce. Pokud chtějí docílit zásadní změny svých příjmů, mohou diskutovat například o tom, zda by se jejich základní plat měl rovnat průměrné mzdě, případně dvojnásobku apod.. Mohly by snížit nebo zrušit příplatky za různé funkce. V neposlední řadě by mohla přijít řeč na výši nejrůznějších náhrad a způsob jejich využívání, aby nedocházelo například k tomu, že právě náhradami v minulosti vysvětloval i někteří politici, kde sebrali peníze na pořízení bytu. Do těchto věcí se politikům pouštět příliš nechce. Jednodušší je bojovat za zmrazení svých platů. Ti, kteří tak činí, buďto nepochopili, co zmrazení ve skutečnosti znamená, nebo to naopak dobře vědí a pouze cynicky matou veřejnost. Chtějí-li si tito politici ušetřit rozhořčení nad skokovým růstem platů, neměli by do nastaveného modelu zasahovat. Základní plat ústavních činitelů by tak průběžně odpovídal dva a půl násobku průměrné mzdy. Pokud se jim to zdá moc, tak mohou násobek snížit. Bylo by to účinnější než snaha mzdy po rozmrazení opět rychle zmrazit.