Nepřináším revoluci, prohlašuje opakovaně nový generální ředitel ČT Jan Souček. Přitom právě revoluce by v této bouřlivé době byla potřeba jako sůl. Digitálním proměna světa, rozpůlená společnost, kterou má ČT obsluhovat. Neochota lidí platit veřejné služby. Kdy jindy by se televize, která takovou službu poskytuje, měla připravit na radikální změnu? Většina plánů, které budoucí ředitel doposud předkládal, ale jistým náznakem revoluce je vybírat koncesionářské poplatky za každou přípojku elektřiny. Co jiného? To v Česku je naše revoluce. A ne zrovna malá. Češi si zvykli, že vše veřejné je tzv. zadarmo. Když to potřebujeme, vezmeme si to. Když ne, nebereme a děláme, že nic platit nemusíme. Brát si poplatky jen za to, že můžete sledovat televizi v jakékoli současné podobě, vypadá jako omezování svobody. Je toto? Já si podobné omezení, jako že se z daní platí hasičský sbor či policie, jde, taky většinou vůbec nepotřebujeme. Ale běda, když nedorazí, když jsou potřeba. To musí přijít hned, protože je platíme. Koncesionářské poplatky za veřejnou mediální službu jsou poplatky za udržení infrastruktury, za možnost užívat jakékoli televize či rozhlasu ve vysílání na území Česka. Nic víc a z této možnosti se lze jen těžko vylučovat. Jan Souček se vydal na tenký společenský a politický led, na kterém se s Čechy bude velmi rychle Bože do vody. A už to je samo o sobě revoluční. Prakticky žádný ředitel veřejnoprávního média jsou minulosti nepustil do vyčištění této slepé skvrny společnosti, v níž se odhaluje obecně sdílené falešné pojetí svobody a licoměrnost politiků, kteří ze strachu z kritiky televizi a ze zloby voličů raději nechávají koncesionářské dilema viní od. Ředitel Souček chce umírnit populistický rozměr televize. Chce oživit a přeformátovat některé pořady, jiné zrušit. Zkrátka dát přednost pořadům veřejné služby. To jako revoluce nevypadá, i když v podstatě je. ČT se často oháněla zakladatelskou hodnotovou triádou vzoru mediální veřejné služby britské BBC informovat, vzdělávat, bavit. V posledních letech si ale v honbě za sledovaností, která jako prsten moci diktuje všem pořadí, otočila. Na suchu platí spíše bavit, pak informovat, nejlépe zábavně, nakonec vzdělávat či poučovat. Pokud Jan Souček tento důraz otočí, tedy na informovat, vzdělávat a pak i bavit. Bude to revoluce nejen pro lidi v televizi, ale i pro občany čili diváky. Nový ředitel nastoupí až na podzim. První výsledky jeho mise budou tedy vidět nikdy. Za rok bude dobré sledovat, zda pouze přeformátoval a umírnil některé provokativní pořady, jak čtou Součkové vystoupení kritici, nebo zda skutečně opět hledá a nachází náplň veřejné služby. Aby to k něčemu bylo, musela by se do debaty pustit celá společnost, která pak skrze politiky musí uzavřít novou smlouvu veřejné mediální služby. Svět se za 30 let změnil natolik, že je to nutnost. Strach z populistů a dezinformátorů musí jít stranou. Beztak jsou všude a v dohledné době se jich jako společnost jen tak nezbavíme. V tomto smyslu má ředitel Souček pravdu. Žádná revoluce to bude, až nová dohoda o veřejné službě, které se všichni tak bojí.