K práci politického komentátora patří i to občas vidět věci, na něž by se dobrovolně nikdy nedíval. Jedním z příkladů takové oběti v zájmu veřejnosti jsou předvolební spoty politických stran a sdružení. Nabídka před letošními evropskými volbami je velmi šťavnatá. Jde tedy o poměrně zajímavou veřejnoprávní zábavu s několika velmi povedenými vstupy. Stranu mimozemšťanů, kteří se dívají na Evropský parlament, sám vzhledu trumfuje strana Mourek kutilský občanský spolek zjevně velmi chytrých a nadaných lidí, až si člověk musí ptát, proč chtějí do politiky. I od nich je to oběť, ale to už by bylo na jiný komentář. Z reklamních spotů, ale i z debat s kandidáty, kteří jsou v průzkumech mezi těmi, kdo budou zřejmě opravdu vyvolení do Evropského parlamentu, je nic méně nápadná jedna okolnost většina kandidujících jde do Bruselu bránit české národní zájmy, ačkoli v Evropském parlamentu mají zastupovat démos čelit evropský, který, jak se zdá, stále častěji jeví potřeby obrany a bezpečnosti, ale i v nutnosti konkurenceschopnosti vůči jiným mocnostem asi opravdu nějakým způsobem existuje. S až příliš mnoho klipů se zdá, že proběhnou spíše české parlamentní volby jen jaksi prostřednictvím instituce sídlící v Bruselu. Nejzábavnější je pak jistá strana nabízející průměrný plat 70000 korun a průměrný důchod 50000. Jen jaksi není jasné, jak k tomu má pomoci hlasování Evropského parlamentu. Vztahování se k EU je v mnoha ohledech opravdu typicky české. Po úvodním jasném ano společné Evropě pokračujeme nekonečným proudem 1000 m. Ne proto se také do Evropského parlamentu opět jde bojovat proti bruselskému diktátu. Zastavit zelené šílence, ubránit republiku před migrací, bojovat za mír, proti válce, bránit českou identitu před progresivistické, odmítnout euro, které nám ale nikdo nevnucuje, protože jsme se k němu před 20 lety sami rozhodli. Jenže pak bohužel nebyla vhodná chvíle a EU je navíc od té doby úplně jiný klub. Zatímco v českých parlamentních volbách se slibují dávky, různé sociální operace a jiné programy v oblasti školství nebo zdravotnictví. Ve volbách do Evropského parlamentu se slibuje prakticky jen to, že moc Evropy k nám domů nepustíme. Téměř nikdo nenabídne konkrétní program, co za dalších pět let udělat, kam se posunou, jaká opatření pomůžou zvýšit ekonomický výkon unie. I po 20 letech členství v Unii převládá obranný postoj odmítání všeho a všech, kteří chtějí společnou Evropu vyzvednout na mapy světa mezi klíčové mocnosti globálního společenství, protože tím by byla čert ví, proč ohrožena naše suverenita. Klausovský ne? Ismus ne, ne, ne, který se v Česku ve vztahu k EU zadřel pod kůži i lidem jinak přemýšlivým a rozumným dál, ovládá zvláštní druh českého evropanství. Cítím se samozřejmě jako Evropané. Jsme přece mimořádně kulturní země s mimořádnými dějinami. Jak má ale máme toto evropanství nějak rozvíjet? Nemáme žádnou představu. Jen všudypřítomné. Ne. Evropský parlament není soubor národních pod parlamentu, které pak společně nějak rozhodují. Je to jedno celistvé tělesu, jehož zájmem je či by měla být budoucnu společné Evropy. IROP Forst nikoli národní státy z vražd, což by mělo platit i při formulování volebních programů. Už tento v uvozovkách drobný posun v postoji pomůže EU v další geopolitické emancipaci najít více. Ano, to je úkol, ne, ne. Máme z posledního čtvrtstoletí dost a dost.