Lidovecký předseda a vicepremiér Marian Jurečka je nesporně jedním z nejaktivnějších ministrů. Není skoro dne, kdyby nepřišel s novým návrhem v oblasti práce a sociální politiky, jež definují jeho resort. Jurečka předložil parametrické změny důchodů, valorizační automat, důchodovou reformu, reformu sociálních dávek, prosadil digitalizaci žádostí o dávky, takže vše lze dnes řídí z domova Jurečku a hektická snaha přesvědčit voliče vlastní aktivní prací se přesto míjí účinkem. Často je to i proto, že Jurečkovi reformy vychází ze stereotypního vnímání sociální pomoci. Když je žadatel o pomoc sprostým podezřelým, kterého je třeba obrazně svléknout do naha, než se mu dají nějaké ty drobné od státu. Aby přežil, neskončil třeba v sociální propasti na ulici. Ministr Jurečka udržuje stereotypy bránící vzniku moderní sociální politiky. Přitom recykluje dva předsudky. Prvním je mytologickém vyprávění o ohromném zneužívání sociálních dávek, druhým přesvědčení, že za sociální vyloučení či o které si každý může jen sám. Více než 90 % obyvatel Česka je přesvědčeno, že ke zneužívání dávek dochází a že jsou v tom obrovské peníze. Je to asi největší výkon politické propagandy v Česku od roku 1989. Podle ekonomického výzkumného pracoviště jde na CERGE tvoří skutečné sociální dávky bez důchodu asi jen čtyři % rozpočtu, tedy necelé % HDP. Dávky na bydlení je nutné nouzi apod. ale prakticky zneužít nelze. Je možné je neoprávněně udělit na základě chyby úředníka nebo na základě chybně uvedených údajů. Takových případů je ale bagatelní množství. Ze studie Agentury pro sociální začleňování naopak vyplývá, že sociální dávky ve vyloučených lokalitách čerpá jen osmina domácností, které na ně mají zákonný nárok. Problém je tedy spíše opačný nikoli zneužívání, nýbrž ne využívání sociálních dávek. Přesto je ministr Jurečka podlehl současnému politickému vábení a vytáhl kartu boje proti zneužívání dávek. Věří-li tomu vyprávění prakticky každý občan je zásah zaručen. Co na tom, že se střílí na vymyšlený terč a slaměného panáka s osobním podílem lidí na cestě na sociální dno? Je to složitější. Vždy je to souhra podmínek a osobního zavinění. Stavět ale sociální politiku na tom, že se budou trestat lidé za míru svého dna a dokonce tu budeme vydávat za motivační prvek, je mírně řečeno perverzní. Jak jinak ale pojmenovat oznámení ministra, že chudší rodiny budou dostávat menší dávky, když tím méně chudé, aby byly motivovány k větší pracovní snaze. Jistěže bez vlastní vůle to nejde. Ministři by se však měl spíše postarat o usnadnění možností postarat se sám. Tedy odstranit diskriminaci v práci, vytvořit dobrý rekvalifikační systém, ulehčit přístup k bydlení. Bez toho žádná motivace trestem nezabere a vždy zůstane jen tím prvním, tedy dalším trestem za chudobu. Ministr by měl být pracovitý jako Marian Jurečka. Kdyby ale ku svému té energie nechal nejprve tvarovat hlubším přemýšlením, nebylo by to na škodu. Pokud tedy opravdu chce vytvořit funkční sociální systém pro 21. století a ne trpěnou rigidní záchrannou síť předem odsouzených, podvádějících a nepracujících lenochu.