Američtí republikáni se v loňských volbách chopili většině ve sněmovně reprezentantů. Teď za sebou mají divoké zvolení předsedy sněmovny Kevina McCarthyho a začínají si brousit zuby na oponování administrativě Joea Bidena. Jednou z klíčových strategií v tomto ohledu je boj o ne na zvýšení tzv. dluhového stropu.

Pokud sledujete americkou politiku déle, asi něco takového neslyšíte poprvé. Přesně o to samé totiž republikáni sváděli líté boje v pozdních letech úřadování Baracka Obamy. Od té doby se ale jejich strana změnila a to je teď vidět. Zablokování případného navýšení daňového stropů, které by de facto zastavilo soukolí federální vlády, je jedním z požadavků, který akcentuje právě ta skupina republikánských zastupitelů, co na začátku měsíce tak potrápila tehdy ještě nezvoleného McCarthyho. A dosáhnout by tak ideálně chtěli dlouholetého ekonomického svatého králů americké konzervativní politiky. Seškrtání benefitů sociálního zabezpečení, potažmo zdravotního pojištění pro seniory, ať už to byli konzervativní republikáni nebo centrističtí demokraté otevření reformám těchto programů. Žádnému politikovi se to za uplynulé dekády nepodařilo. Nicméně zatímco v obrovských letech tehdejší republikánské lídry do tohoto boje tlačila kohorta libertariánský kongresman u pod hlavičkou tzv. Tea Party. Dnes je tato skupina radikálů ideologicky daleko rozmanitější. Především tu přibyly nominální stoupenci Donalda Trumpa, kteří přitom k libertariánský ideologům v rámci Republikánské strany stojí mnohdy v opozici. A právě Trump paradoxně v této věci bije na poplach. Trumpovi totiž můžete vytknout mnohé, ale nemůžete mu upřít silnou politickou intuici. Podobně jako v případě pádu interrupčního precedentů v případě érou versus Wade, který loni shodil americký Nejvyšší soud. Teď Trump varuje své konzervativní kolegy, že by z programů se už o security a Medicare cituji neměli seškrtat ani cent. V případě interrupčního precedentu jde od Trumpa trochu o alibismus. Jednak by pád trhu versus White bez jeho nominantů nikdy nenastal, jednak je pro něho příhodnou výmluvou, kterou se snaží odvést pozornost od vlastní spoluviny na relativním nezdaru republikánů u loňských voleb. Nicméně právě ekonomický populismus manifestovaný skrze ostrou neochotu sáhnout na tak základní pilíře amerického sociálního státu stal alespoň v letech 2015 a 16 za jeho nečekaným úspěchem. Díky němu se k němu byla ochotná přiklonit i řada ne vyloženě konzervativních voličů. Kolem Trumpa se vznáší spousta otazníků například právní rovině, ale také čistě politicky v podobě nesmazatelné skvrny na pověsti, kterou si sám zapříčinil neuznáním prohry v minulých prezidentských volbách. Stejně tak pro něj může být v budoucích volbách obtížné manévrovat právě okolo otázky interrupcí ve vztahu k silnému volebnímu bloku amerických evangelíků, gólů, kterým sice splnil sen, ale teď toho alespoň částečně lituje. Nicméně jeho dlouho ještě ne zmizení v propadlišti dějin se nekoná a je velmi pravděpodobné, že se minimálně do dalších prezidentských voleb konat nebude. Jestliže republikáni ve sněmovně do tlačí Spojené státy k dalšímu uzavření federální vlády a k potenciálním sociálním škrtům, mohou znovu aktivizovat staré trampské voliče, kteří si uvědomí, že hledat tradiční republikánskou alternativu k Trumpovi, která by takové škrty schvalovala, vlastně vůbec nechtějí.