Odmítnout pozvání na Pražský hrad není uctivé vůči prezidentovi ani vůči voličům, kteří od politiků očekávají, že budou svůj mandát vykonávat bez vytáček a šprajc u ve vztahu opozice. Vláda už ale nevstřícnost hnutí ANO. Pochopitelně se nehodlá zkrátka být spolupachatelem penzijní reformy, na níž má pramalý vliv a která bude u občanů na první pohled nepopulární. Takže by sice na jedné straně bylo korektní přijít i na druhou schůzku s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou pod patronátem Petra Pavla zvlášť, i když ano účast původně přislíbilo. Na straně druhé ale je pro ně evidentně nedůstojná role křoví, když premiér Petr Fiala veřejně prohlašuje, že koalice reformu prosadí, ať už s hlasy opozice, nebo bez nich. Od opozičním tlakem mohlo být něco v návrhu Jurečkova resortu uhlazen, oči upravenu, míní. Naopak může koalice získat pocit, že má ruce volné k čemukoliv? Tak to vypadá, když v politice vládnou zákony džungle. Kabinetu by neubylo, kdyby včas sezval ekonomy, demografy, sociology i další experty a k nim posadil jak zástupce tripartity, tak opozice. Touto metodou šlo dosáhnout nejmenšího společného jmenovatele. Zvítězil opačný přístup rychle co si sepsat, koaličně odmávnout a ostatní postavit před hotovou věc. Cestu ke kompromisu otevřel až prezident, čímž zjevně nabroušené stranické vlčáky zaskočil. Problém důchodové reformy je, že přichází v nesprávný čas. I když připustíme, že bez legislativních změn reagujících na stárnutí populace to nepůjde. Představa, jak si protilehlé tábory notují na prahu volební sezony, je za vlasy přitažená. Pětice vládních partají to má nahnuté. Zatímco Jurečkovým lidovcům ještě lze věřit, že by se do vysloveně a sociálního projektu s ohledem na vlastní elektorát nepustili. ODS je naladěn a jinak. Na nedávném kongresu napumpovala svaly a rozhodla se hrát vabank. Když ne voličům, tak příklonem k privatizaci státních firem, k rozdávání výpovědí bez udání důvodu a k omezování úlohy státu v ekonomické a sociální sféře se pokouší zavděčit aspoň byznysových kruhů má za to. Hnutí ANO sází v nadcházejícím půldruhém roce na čistokrevnou negaci všeho, do čeho se Strakova akademie pustí. Od penzijní reformy přes migrační pakt až po korespondenční volbu. Když byla u moci, nad důchodovými rébusem přivíralo oči a ani nyní netušíme, co by se s ním počalo. Jediné, s čím přišlo, byl nápad místopředsedy Karla Havlíčka na druhý penzijní pilíř, který by měl pod palcem stát a sloužil by k investicím. Nedošlo náhodou Babiš lovcům sebekriticky, že se jedná o pouhé vzdušné zámky a nepřispělo to k jejich neochotě na druhou hradní schůzku dorazit. Pro srovnání, druhá opoziční formace SPD si vybrala odlišný přístup, byť u prezidenta nebyla. Drobné podněty Jurečkovi poskytla. Díky tomu tvrdí, že kompetentnější než ano, které prý stejně žádnou představu, jak nakládat do budoucna s důchody nemá. Fialova vláda může, co chce, parlamentem proválcovat. A ano, může po volbách podle momentální nálady cokoli ponechat nebo zrušit. Na politiky, kteří by dokázali nápaditěji hospodařit se státními příjmy i výdaji a které neunavuje skutečný nikoli jen symbolicky dialog s oponenty ale musíme dál čekat. Dobrá zpráva je, že flintu do žita nehází aspoň Petr Pavel.